Starobylá syrská Malúla vstává po řádění džihádistů z popela, obnova ale potrvá roky
Občanská válka v Sýrii trvá už čtvrtým rokem, domácí opozice ale ztrácí sílu i pozice a její místo nahradili džihádisté z celého světa. Bojovníci napojení na Al-Káidu ale zabíjí i křesťany a cíleně ničí jejich památky. Před půl rokem vtrhli do syrské Malúly, jednoho z nejposvátnějších míst křesťanů. Malúlu sice dobyla syrská armáda před měsícem zpět, všude to ale připomíná město duchů.
Syrská Malúla po tisíciletí lákala poutníky z celého světa, po útoku islamistů napojených na Al-Káidu ale z vyhledávaného města zůstaly jen trosky. Extremisté v místě, kde se dodnes mluví aramejsky, tedy jazykem z doby Ježíše Krista, zničili kostely i kláštery a stejně tak i sochy a obrazy Panny Marie, Ježíše Krista či svatých.
Všude na zemi leží střepy a prázdné nábojnice. Na skále přímo nad vesnicí se nachází nejznámější hotel v Malúle. Z původního názvu Safír lze ale přečíst jen několik písmen, zbytek je zcela rozstřílen, stejně jako samotná patrová budova. Právě v ní se totiž opevnili bojovníci z Fronty Al-Nusrá, kteří odtud po šest měsíců pálili na všechno živé.
Islamističtí radikálové v Sýrii vraždí křesťany aničí jejich památky. Zničili i starobylou Málulu, kde natáčel zpravodaj ČRo Robert Mikoláš
„Obrovské škody, všechno je zničené, nic nezůstalo, nic. Všude jsou vidět jen stopy tvrdých bojů. Tady byla recepce, tamhle venku bar i fontána, ze které si islamisté udělali strážní stanoviště,“ říká Joseph, který do Malúly pravidelně vozil turisty z celého světa a ve volnu i svou rodinu.
„Dříve jsme sem jezdili spolu s cizinci, dávali jsme si drink na terase a vychutnávali si pohled na místo, které je tak výjimečné. Podívejte, vlevo pod námi stojí klášter svaté Tekly, napravo je zase konvent sv. Sergia a sv. Bakcha. V obou případech jde přitom o nejposvátnější místa křesťanů,“ ukazuje na ohořelé zdi budov.
Nikde nelze nalézt žádný křesťanský symbol minimálně nepoškozený. „Oni dokonce vyplenili křesťanské hroby a hledali, jestli jsme je nepohřbili s nějakými cennostmi, a některé mrtvé skutečně obrali o zlaté kříže. Rozbili i hrobku svaté Tekly a její ostatky odvezli,“ prozrazuje Abdo Haddad, který se stará o celý klášterní komplex.
Bez vládních vojáků by prý ale islamisty z vesnice, která je doslova vklíněná mezi skalnaté hory, nevyhnali. Radikálů napojených na Al-Káidu před šesti měsíci vtrhly do města dvě tisícovky.
„Máme to už pod kontrolou. Teroristé, které jsme nezabili, ale uprchli,“ přiznává jeden ze syrských vojáků, který prochází po asfaltové úzké cestě mezi hotelem Safír, konventem sv. Sergia a sv. Bakcha a několika přilehlými domy, všemi opuštěnými.
„Když jsme na islamisty z Al-Nusrá udeřili, tak řada z nich utekla do hor přes hranici s Libanonem. Ale snažili jsme se celou oblast obklíčit a postřílet jich co nejvíc,“ dodává mladý voják. Krátce nato zmizí ve stínu jednoho z vybombardovaných domů stojících hned naproti jednomu z nejstarších klášterů nejen v Sýrii.
„Díváme se z okna konventu směrem k nedaleké obci, kterou islamisté nedobyli a ovládala ji syrská armáda. Odtud ale její pozice ostřelovali a zničili i tank stojící támhle na kopci, kilometr a 300 metrů odsud. I proto museli palbu opětovat. Proč ale vtrhli právě sem, to přece nemá nic společného ani s revolucí, ani s náboženstvím, a dokonce ani s islámem,“ říká rozhořčeně Abdo Haddad.
Několik desítek metrů pod námi se rozkládá vesnice, která vypadá jako ptačí hnízdo. Malé domky, z nichž 50 procent je vypáleno či rozbombardováno, jsou doslova nalepené na kolmé skalnaté stěny. A mezi nimi se klikatí uličky, donedávna plné života.
Dnes v nich stojí obrněné transportéry, tank i vojenské vozidlo české výroby. Samotní obyvatelé až na výjimky s návratem ale vyčkávají, až jak se situace bude vyvíjet, a to i po úterních prezidentských volbách.
„Přijeli jsme včera, ale zítra zase odjedeme,“ naznačuje asi 10letá dívka, která se svým malým bráškou nabírá vodu z provizorního vodovodu sloužícího zatím převážně vládním vojákům. Samotné domy jsou totiž zatím neobyvatelné.
