V Holešově funguje 'sousedská knihovna'. Lidé si půjčují knížky bez pravidel a upomínek

Půjčit si knížku bez průkazky, bez upomínek a v jakoukoli noční i denní dobu umožňuje takzvaná sousedská knihovna v Holešově. Do stále otevřené prosklené skříně na veřejném prostranství mezi domy může kdokoli knížku vložit nebo si nějakou půjčit. Pokud knížku nevrátíte, je to vaše věc. Žádný postih za to neexistuje.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sousedská knihovna v Holešově | Foto: Pavel Sedláček

„Knih nám přibývá, i když se obměňují - to je myšlenka sousedské knihovny,“ říká iniciátor holešovského pokusu Milan Svoboda. Myšlenka ale není jeho, inspiraci našel na Slovensku.

„Sousedská knihovna jsou vlastně budky, které jsou někde po městě. Lidé tam mohou dávat knihy, půjčovat si knížky, anebo když se jim nějaká líbí, tak si ji můžou vyměnit, nechají si ji, přinesou jinou,“ popisuje Svoboda.

Přehrát

00:00 / 00:00

S autorem nápadu na vznik sousedské knihovny v Holešově natáčel reportér Pavel Sedláček

Líbí se mu hlavně ten princip, že je to beze vší registrace, papírování, upomínek a podobně. „Je to čistě na důvěře,“ dodává.

Čtrnáctiletá školačka si přišla pro časopis o zbraních. „Byl tu, ale už tu není, asi si ho někdo půjčil, nebo vzal, nebo vyměnil. Chystám se přinést také nějakou knížku, mám jich doma spoustu,“ říká dívka.

Krátce po školačce zamířila k Sousedské knihovně i paní Dana. Na novinky prý nahlíží často.

„Půjčila jsme si životopis Bati, ten mám ještě doma, to je moc pěkně udělané. A přinesla jsme třeba Tulákem ve větru. To tady zmizelo na dva týdny, a už je to zase zpátky,“ vzpomíná čtenářka.

Její syn pak četl ze sousedské knihovny encyklopedii o slonech. V knihovně už zase není, asi si ji půjčil někdo další.

„Jsme rádi, že to funguje. Když nějakou knížku doma nechci, že už ji mám načtenou, tak ji sem šoupnu, je to dobré,“ hodnotí paní Dana.

Knižní jarmark Knihex na pražské náplavce | Foto: Jiří Šeda

Holešovská sousedská knihovna není velká, tedy pokud jde o její rozměr. Na výšku je asi metr, do šířky má metr a půl. Vyrobil ji iniciátor Milan Svoboda.

„Našel jsem na půdě prastaré špaletové okno, které už jsem chtěl párkrát vyhodit, ale pak jsem si říkal, že se přesně hodí na knihovničku,“ připomněl počátky knihovny Svoboda.

Zpočátku měl strach, že knihy zmizí všechny najednou do sběru. „Naštěstí sběrny moc neplatí, takže lidé si to našli. Přinášejí knížky a odnášejí si,“ pochvaluje si.

Dominující žánr sousedské knihovny je stejný jako v jejích kamenných kolegyních – lidé nosí a půjčují si hlavně detektivky.


Zvětšit mapu

Pavel Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme