Východoukrajinští venkované vnímají válku jako zlý sen, přesto podporují separatisty
Proruští separatisté sice ztratili podporu obyvatel velkých měst na východě Ukrajiny, ale na venkově ji stále mají. A to i v oblasti, kam minulý týden dopadly trosky letadla malajsijských aerolinií. Tamní lidé stále věří, že je povstalci chrání před ukrajinskými nacionalisty.
„Je nám líto těch lidí v letadle, chceme vyslovit soustrast všem příbuzným, je to tragédie, ti lidé za nic nemohli. Když nás bombardují, my přece jen víme, proč to dělají,“ říká paní Olga z vesnice Rozsypne, kam dopadla přední část letadla.
„Poprvé za 23 let života v nezávislé Ukrajině jsme vyslovili svůj názor: Chceme žít tady a mluvit rusky, přátelit se s Ruskem, ale nehádat se s Evropou ani s Amerikou. Nelíbí se nám, že Rusko považují za agresora, my nechceme do Ruska, chceme žít v této zemi.“
„Podívejte se kolem - vidíte oseté pole, my jsme obyčejní lidé, kteří na něm pracujeme. Rodíme a vychováme děti, jsme normální lidé a nás bombardují. Umírají naši lidé, je to strašné."
Paní Olze se to všechno zdá neskutečné. „Jako bychom se dívali na film, když se ráno probouzím, tak si v polospánku říkám, třeba to byl jenom zlý sen a já se probudím a bude všechno normálně jako dřív. Žili jsme v normální zemi."
"Nevím, pro koho bylo výhodné organizovat ten Majdan, kdo má prospěch z téhle války. Už se to dostalo do takového stádia, že nás bombardují. Doplatili na to i ti nešťastní lidé v letadle. Copak nějaká idea stojí za zabíjení lidí?“
U trosek letadla posedává se samopalem Sergej, hlídá to tady.
„Můžete chlapcům vzkázat, že jste mluvil s teroristou, který odpracoval 25 let na šachtě. Od té doby mám poškozenou páteř a teď tady musím chodit se zbraní, abych nás chránil před kyjevskou juntou. A oni říkají, že terorizujeme místní obyvatelstvo.“
Proruští separatisté odvážejí děti z dětských domovů na východní Ukrajině do Ruska
Číst článek
Sergejovi stejně jako mnoha ostatním tady na východě vadí předsudky, které se o lidech z Donbasu po Ukrajině šíří.
„Poctivě jsem si odpracoval své. Dobře jsem vychoval děti a zaplatil jsem jim vzdělání na soukromých školách. Syn vyhrál v soutěži Hlas Ukrajiny a je zasloužilým umělcem ukrajinské populární hudby. Ale pro ně v Kyjevě budu pořád člověkem druhé kategorie, alkoholikem a příživníkem.“
„Nás horníky urážejí. Říkají, že horník o víkendu potřebuje jenom lahev vodky, televizi a fotbal. Jsem obyčejný člověk, čtu knížky, mám rád ukrajinský i ruský jazyk. Mám spoustu přátel Ukrajinců. Nikdy jsme se nehádali, vyrůstali jsme spolu. A teď? Je to hrozné.“
