Za výzkum černých děr sklízí úspěchy. V české astronomii patří k ‘vycházejícím hvězdám‘

Jiřího Svobodu odmala fascinovala hvězdná obloha a záhadný vesmír. Dětský sen se mu splnil, když se coby vystudovaný astronom poprvé podíval dalekohledem do vzdálených galaxií vesmíru. V Česku patří tento talentovaný mladík, kterého na škole nejvíc bavila fyzika, k předním tuzemským vědcům. Se svým výzkumem boduje i v zahraničí. Je také jedním z mladých badatelů, kteří letos získali prestižní Prémii Otty Wichterleho.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Takto by podle umělců mohla vypadat černá díra se svým akrečním diskem

Takto by podle umělců mohla vypadat černá díra se svým akrečním diskem | Foto: NASA

Dvaatřicetiletý vědec Jiří Svoboda se nedávno se vrátil ze Španělska, kde pobýval v Evropské kosmické agentuře. Sbíral tam zkušenosti pro svůj výzkum černých děr, kterému se od ledna věnuje také na českém astronomickém pracovišti.

V malé, útulné kanceláři v Astronomickém ústavu analyzuje na počítači zajímavá data, která přicházejí z vesmíru. Konkrétně od amerických nebo japonských družic kroužících na oběžné dráze. Podílí se také na rozvoji modelů, které popisují záření přicházející z těsné blízkosti černých děr.

Přehrát

00:00 / 00:00

V prvním díle seriálu o mladých českých vědcích Petra Benešová představuje astronoma Jiřího Svobodu

Jiří Svoboda se například zajímá o velkou černou díru v naší galaxii, která je pozůstatkem zaniklých hvězd. „V centru naší galaxie je velká černá díra, která má hmotnost přibližně čtyři miliony hmot Sluncí,“ říká mladý badatel.

A jak složité je pozorovat černé díry, kam nepronikne žádné světlo? „To, co je možné pozorovat, je hmota, která dopadá na černé díry. Ta hmota je zahřátá, a to uvolněné záření tedy je velmi vysokoenergetické,“ vysvětluje Jiří Svoboda.

Obklopen matematickými vzorci a složitými grafy rozplétá taje vesmíru. Doufá, že se mu podaří odhalit více o hmotnostech černých děr, jejich rotaci nebo záření, které z nich vychází.

„Představte si gramofonovou desku a uvnitř je nějaká díra. A to je přesně ta černá díra, zatímco ta gramofonová deska představuje akreční disk. A k tomu nabalování hmoty neboli akreci dochází pozvolna, není to přímý pád na černou díru,“ přibližuje astronom.

Uprostřed naší Galaxie sídlí supermasivní černá díra | Foto: NASA

Černé díry předpověděl před sto lety Albert Einstein v obecné teorii relativity. Zhruba před půl stoletím pak vědci předpoklad potvrdili. Právě v těchto týdnech pozornost astronomů podle Jiřího Svobody zaměstnává obří černá díra v centru naší galaxie.

„Teď dochází k události, která vzbuzuje mimořádnou vědeckou pozornost, a to je to, že tam dopadá nějaká hmota. Buďto je to oblak plynu, nebo hvězda. Ale ne přímo na tu černou díru, ale blíží se k ní.“

Mladý vědec má teď před sebou tři roky výzkumu, na který získal peníze z Grantové agentury.

Petra Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme