‚Nikdo zvenku si to neumí představit, ani naše rodiny.‘ Sestry mají za měsíc i osmnáct dvanáctek
Počet pacientů s covidem v nemocnicích se už několik dnů drží nad sedmi tisíci . Víc než tisíc jich přitom vyžaduje intenzivní péči. To všechno nejvíce doléhá na personál, který pracuje ve vypjatém režimu už čtvrtý měsíc. Třeba i v krajské nemocnici ve Stodu u Plzně.
Dvacet kilometrů za Plzní leží městečko Stod, kde stojí malá krajská nemocnice. Léčí se tu 130 pacientů, třetina s covidem-19. Oddělení ARO a JIP mají kapacitu naplněnou pořád.
Zdravotní sestry mají za měsíc i osmnáct dvanáctek. Třeba i v krajské nemocnici ve Stodu u Plzně, kde natáčel reportér Ľubomír Smatana
Největší covidové oddělení je interna, kterou má na starost vrchní sestra Drahoslava Letáková. Hned ráno musela hledat náhradu za sestřičku, která onemocněla a nepřišla do práce.
„Holky mi zatím vyjdou vstříc, službu jsem zajistila. Ale je to nekonečné. Nemůžete jen tak rozrazit dveře a vejít na oddělení, normálně mluvit s lidmi. Pořád se převlékat, dezinfikovat. Je to depresivní, ale na druhou stranu snad to vyřeší očkování. Když to v Česku bude fungovat,“ zasměje se poněkud hořce vrchní sestra, která už covid-19 prodělala.
Jinak ale do smíchu sestrám moc není. „Pořád to personálně dáváme, ale je fakt, že úsměvů ubývá. Ta optimistická sestra, která ráno přijde nebo večer na noční a je samý Ahoj, ahoj, tak ta už není. Holky jsou unavené. Teď mi odpadla úplně jedna sestřička z JIPky, nedávala to a je na dlouhodobé neschopnosti. Tady nikdo stávkovat nebude, ale lidi jednoduše psychicky nebo fyzicky odpadnou.“
Zdravotní sestry mají za měsíc běžně až osmnáct dvanáctek, což dohromady činí skoro šest pracovních týdnů podle zákoníku práce. Služby na interně rozepisuje staniční sestra Miroslava Kosková. „Teď tu byli příbuzní jedné pacientky, která se hodně zhoršila, a když to viděli, tak říkali, že jim je do pláče. Nikdo si to nedokáže představit. Ani naše rodiny. Teprve ten, kdo si to vyzkouší, tak uvěří,“ říká Radiožurnálu trpce staniční sestra. „My to nezměníme. My musíme jen pracovat.“
Nemocnice očkování personálně nezvládnou, stát musí vystoupit jako autorita, říká pardubický hejtman
Číst článek
Počty hospitalizovaných v nemocnicích ještě nedosáhly podzimního vrcholu, který se zastavil na čísle 8300. Při současném nárůstu ale může nelichotivý rekord za pár dnů padnout. Těžší je podle lékařů průběh nemoci u pacientů, který se projevuje náporem na intenzivní lůžka.
Sestry nejsou
To, co se na zdravotníky neustále valí, považuje náměstek pro zdravotní péči stodské nemocnice Alan Sutnar za výsledek nekoncepčního rozhodování zástupců státu. „Centrálně to řeší tak, aby to pro ně vypadalo dobře. Ale jen velmi málo jim záleží na tom, jak jsou zdravotníci unavení a jak musejí řešit náročné situace, které před ně epidemie staví.“
S náročnou situací se musí vyrovnat i ředitel nemocnice Miroslav Zábranský, podle kterého je sice v nemocnici o něco méně covidových pacientů než na podzim, ale průběh nemoci je horší. Proto museli navýšit lůžka s kyslíkem.
„Celkově je to tak o třetinu horší než v listopadu. Počet lůžek sice můžeme navýšit, ale už teď jich máme víc než standardně a personál není dlouhodobě schopen plnit další úkoly, jako je testování na covid a očkování.“ Ve Stodu podle ředitele Zábranského pomáhají vojáci, studenti a hasiči, ovšem chybí sestry. „Sestry z řad brigádníků nebo dobrovolníků nezískáme.“
Po cestě z ředitelství procházím přes chirurgické oddělení, které poskytuje jen akutní péči, plánované zákroky jsou zastavené. Energická vrchní sestra Petra Jílková tu proto žádného covidového pacienta nemá, připouští ale, že se to může kdykoliv změnit. Nakonec pronáší větu, kterou lze jen těžko zapomenout. „Sestřičky nebyly nikdy, nejsou ani teď a bojím se, že nebudou ani v budoucnu.“
