Další úroveň pouštění draků: kiteři se nechávají vozit nebo táhnout
Viděli jste někdy na louce nebo svahu někoho, jak si jen tak pro radost lítá s přerostlým drakem? Pokud ano, už máte první zkušenost s kitingem. Pokud fouká vítr, dokáže kitera unést a zkušenější s ním dělají různé triky. Řízením přitom kite připomíná papírové draky, jak je známe z dětství.
Na kiting mimo vodu se dá použít osmimetrový komorový drak. Délka šňůry je mezi 20 a 25 metry. Celý se vejde o pytlíku, který připomíná obal na stan. „Další nutná věc je bederní pás, který se upíná kolem pasu, a ráhno, které se používá k ovládání draka,“ vysvětluje instruktor Tonda.
Kdo v mládí pouštěl klasického papírového draka, na řízení si může celkem rychle zvyknout. Kiter pomocí ráhna přitahuje a povoluje šňůry, kterými ovládá draka na obloze.
„Ideální je úhel zhruba 45 stupňů. Čím výš ho pustíš, tím míň tě bude táhnout vítr. Čím víc ho budeš držet nad obzorem, tím větší silou tě potáhne,“ poučoval Tonda reportéra Radiožurnálu Jakuba Kantu, zatímco se trápil s přezkami.
Pro kiting je potřeba vítr. Ideálně v rozmezí mezi šesti a dvanácti metry za sekundu. O čím lepšího kitera jde, tím silnější vítr zvládne. Aby drak vzlétl, musí být postavený proti větru a důležité je mít správně srovnané šňůry.
To začínající Jakub Kanta splnil a drak šel velmi rychle na oblohu. „Nesmíš kroutit jako volantem,“ upozorňoval instruktor, když po prvních pokusech málem spadnul. „Cítíš? Už má trochu tah,“ dodával, zatímco větrem poháněná plachta tahala reportéra po poli.
Kdyby tu chvíli měl něco na nohou, mohl by se vozit. Na podzim či na jaře v období holých luk a polí jsou různá vozítka, na kterých se kite dá využít. V zimě zase pomůžou lyže či snowboard.
„Pro milovníky vodních sportů jsou také kity, ty jsou ale nafukovací a mají uzavřené komory, aby se neutopily,“ vysvětluje instruktor.
Po hladkém přistání následuje ta neotravnější věc na kitingu – balení.
