Počet úrazů dětí zůstává stejný, mění se ale jejich spektrum, říká dětský chirurg

Zhruba stovka dětí ročně na Moravě bojuje o život po vážném úrazu. Úlevu rodiny poté, co se lékařům podaří dítě zachránit, ale v řadě případů vystřídá jiná obava. Jak se vyrovná se svým handicapem? Hrdinou toho ze šťastnějších příběhů je Martin Slávik z Brna, který musí žít bez nohy. Přesto má možná plnější život než většina jeho vrstevníků.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dětský úraz | Foto: Fotobanka Stock.xchng

Před dvěma lety dnes sedmnáctiletý Martin uklouzl a spadl pod tramvaj. Nejprve to vypadalo, že nehodu nemůže přežít. Lékařům se ale podařilo nemožné a mladý život zachránili.

„To jeho zranění bylo opravdu devastující a už samotný fakt, že přežil po takovém vykrvácení pod tou šalinou, kde ho vlastně museli záchranáři vytahovat s tím, že nejprve zvedli tramvaj, pak ho naložili do sanitky a dotáhli do nemocnice, on byl pořád při vědomí, pořád komunikoval a museli ho vysloveně uspat, aby od něj „byl pokoj“. Tak už to bylo takové, že tomu málokdo věřil, že to přežije. Ale byl to zázrak takový ten první. Těch bylo víc,“ vzpomíná Jaroslav Slávik na neštěstí, při kterém jeho syn Martin nakonec přišel o jednu nohu, druhou má zmrzačenou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Martin Slávik přišel při nehodě o nohu. Sportu se ale věnuje více než jeho vrstevníci. Natáčela s ním redaktorka Zuzana Plíšková.

Přesto se odmítl vzdát sportu, kterému se naplno věnoval i před nehodou. K oblíbenému tanci a basketbalu na vozíku nakonec přidal ještě další sporty. Každý den má tak nabitý školou a tréninky.

„Začal jsem do toho nově vlastně dva sporty, plavání a golf, kterým se věnuju tak nějak víc. V plavání jsem teď vysoutěžil na mistrovství ČR bronzovou medaili za štafetu se třemi úžasnými plavci a začal jsem hrát golf, kde jsem se vlastně dostal do Paragolfové asociace, která mi zajistila golfovou výbavu a kontakt s golfovým resortem, kde můžu cvičit a který mi vyšel maximálně vstříc,“ přibližuje.

„Já sem od začátku šel do všeho hnedka zbrkle a bez rozmyslu a zkoušel jsem všechno, co šlo. Já jsem si nikdy neřekl ‘ne, nemám nohu, tak to nebudu ani zkoušet, vidím, že to nejde‘. Takové chvíle jsem fakt neměl,“ přiznává.

Kvůli úrazu ročně zemře v ČR asi 300 dětí

Podle dětského chirurga Ladislava Plánky je Martinův případ ojedinělý. Úrazy, po kterých by bylo třeba amputovat některou z končetin, se totiž v České republice přihodí dětem velice zřídka. Přesto se ročně téměř 500 z nich ocitá především po dopravních nehodách v ohrožení života. Počet těch, které zemřou, prý ale naštěstí klesá.

„Asi kolem 300 ročně kvůli úrazu ročně zemře. A každý rok je to o několik jednotek nebo i desítku méně, což je velmi dobré,“popisuje Plánka.

Spíš než konkrétní počet, se podle něj mění spektrum úrazů. „Takže se objevují takové speciality, když vyběhnou nové hračky nebo nové sportovní náčiní, tak se najednou zvedne vlna, která kopíruje zranění na těchto záležitostech, než se zase zajistí nějaká bezpečnostní opatření,“ upřesňuje přednosta Kliniky dětské chirurgie Fakultní nemocnice Brno.

Podle něj se obecně se zlepšuje kvalita lékařské péče a dětem se po zranění daří lépe vracet do běžného života, přestože počet úrazů zůstává přibližně stejný.

bre, Zuzana Plíšková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme