V lesních školkách tráví děti většinu času venku. I přesto jsou prý méně nemocné
Obliba lesních školek v České republice stoupá, jsou jich už desítky. Předškolákům se na čerstvém vzduchu líbí a rodiče si zase pochvalují, že děti získávají vztah k přírodě a navíc prý méně stonají.
Uprostřed lesa stojí malý domeček, u stolků pod přístřeškem z borovic si kreslí dvě dívky. Další děti, navlečené do nepromokavých bund, holínek, čepic i rukavic, běhají kolem a hrají si na loupežníky nebo lezou po stromech.
Děti v lesních školkách tráví 80 procent času venku, i když prší nebo mrzne. Vaří se v polní kuchyňce a dovnitř se kluci a holky chodí jen vyspat po obědě.
„Každé dítě, když přijde do kolektivu, se potká se spoustou bacilů a musí si vytvořit imunitu, takže ať nastoupí do lesní či normální školky, s těmi bacily se musí poprat. Rýmy a kašle tady proběhnou, jakmile dítě nastoupí, ale potom nás tady neskolí epidemie,“ vysvětluje ředitelka liberecké školky Lesmír Martina Březinová. Zařízení je podle ní prázdnější, jen když je dvacet stupňů pod nulou.
Lesní školku mají také v kempu v Sedmihorkách. Kolem se rozprostírají lesy, v jezeře se děti v létě koupou a v zimě na něm bruslí, pláž slouží jako velké pískoviště, v klecích před roubenkou bydlí morčata a králíci a o kus dál postávají v ohradě koně.
Vnitřní prostory jsou ale malinké, ukazuje Martina Drahoňovská. Její dcera si lesní školku zamilovala. Baví ji venkovní program, má prý lepší fyzičku, našla si vztah k přírodě a údajně není vůbec nemocná.
Nevýhodou ale je, že lesní školky zatím nejsou zakotvené v zákonech, a tak je musí rodiče plně hradit. V průměru zaplatí šest tisíc měsíčně. Podle Martiny Drahoňovské to ale stojí za to – i přestože se děti každou chvíli zašpiní.
„Zezačátku jsme hodně prali, teď už máme vícero druhů oblečení, hlavně nepromokavého na tyhle sychravé dny. Je potřeba mít i gumové obleky, aby děti byly v komfortu, aby jim nebyla vyloženě zima, aby nebyly v mokrých botách, takže počáteční investice je trošku větší,“ dodává.
