Z bývalé věznice v Uherském Hradišti by mělo být muzeum. Zatím ale chátrá
Bývalá věznice stojí přímo u autobusového nádraží a pro řadu návštěvníků je vlastně první co v Uherském Hradišti uvidí. Zvenku vypadá trochu hrůzostrašně - opadaná omítka a zrezlé husté mřížoví v oknech přidávají stavbě z devatenáctého století na ponurosti. Po převratu v únoru 1948 sem putovali lidé nepohodlní režimu, umučeno tu bylo 29 lidí.
„Když se tam člověk dostane, ocitne se opravdu v jiném světě, odtrženém od zbytku města. Jako by se přenesl o 40 let nazpět,“ myslí si Petr Slinták z iniciativy Memoria, která usiluje o důstojné využití uherskohradišťské věznice.
Město chtělo získat rozsáhlý objekt do svého vlastnictví několik let, ale nakonec radnice od svého plánu ustoupila. Starosta Květoslav Tichavský ale tvrdí, že město bude i v budoucnu sledovat vývoj kolem věznice:
„Určitě budeme rádi, když najdeme nějaké zdroje. Chceme pomoci, na tom jsme se shodli všichni. Z části věznice by mělo být muzeum totality, na tom chceme participovat.“
Náklady na rekonstrukci objektu by ale šly do stamilionů korun. Podobné muzeum jako by mohlo vzniknout ve věznici v Uherském Hradišti mají třeba v rumunském Sighetu, navíc ve velmi podobném objektu, v Budapešti i v Berlíně.
„Pro nás je podstatné, aby byly pro muzejní účely zachovány historicky nejpodstatnější části areálu. Jde o trakt samotek a část traktu, který přiléhá k vězeňské kapli. Objekt má svoji cenu již ve své kompaktnosti a kdyby se pro to pamětní místo využilo zcela symbolicky jen pár místností, tak by to zdaleka nesplnilo muzejní účel a potenciál, který v sobě objekt dodnes nese,“ dodává Petr Slinták.
Věznice v Hradišti se dostala i do filmu - na konci 80. let tu natáčel Jiří Svoboda film Jen o rodinných záležitostech, a nedávno se tu natáčel film Klíček.
Pro veřejnost zůstává věznice zatím uzavřená, během letošní filmové školy ožila alespoň její fasáda a to díky videoartovým projekcím.
