Hokejový turnaj na olympiádě ve Vancouveru
Hokejový turnaj století se podle většiny českých příznivců hrál v roce 1998 v Naganu. Ale ještě lepší měl být ten, který hostil v tomto roce kanadský Vancouver. Byl skutečně vynikající, podle mnohých laiků i odborníků nedostižný, nepřekonatelný. České hodnocení kalí narozdíl od olympiády v Japonsku nevydařené vystoupení národního týmu, protože Růžičkovi svěřenci skončili na letošních zimních hrách za očekáváním.
Finsko bylo ve čtvrtfinále určitě k poražení, o to víc vyřazení mrzí. Jinak si ale i český a moravský hokejový fanoušek musel na olympijském tunaji smlsnout. Jak na něj s téměř ročním odstupem vzpomíná bývalý reprezentační obránce František Kaberle se dozvíte v přiloženém rozhovoru. Ptali jsme se také na další otázky:
Český celek doplatil na turnaji především na slabou koncovku, nehrál dobře ani přesilovky, přitom to po prvním utkání a výhře nad Slovenskem vypadalo všechno tak nadějně. Vy jste určitě o vancouverské olympiádě mluvil se synem Tomášem, který v českém týmu nechyběl. Na co jste přišli, co bylo hlavním problémem českého výběru, že už výkon z prvního zápasu nezopakoval?
Trenéru Růžičkovi po turnaji vyčítali příliš opatrnou taktiku, která byla pravým opakem toho, co předváděli třeba Kanaďané, Američané, Slováci. Měli jsme hrát útočnější, odvážnější a agresivnější hokej?
Do finále turnaje se dostaly Kanada a USA, tak jak si organizátoři přáli. A asi se shodneme, že to bylo spravedlivé, na turnaji byly tyhle týmy nejlepší. A zatímco u Kanady se to řekněme čekalo, Spojené státy s mladým týmem překvapily. Evropský hokej ve Vancouveru na zámořské celky neměl. Bylo to hlavně proto, že se hrálo právě v Kanadě?
Hned po skončení olympijského turnaje ve Vancouveru se začalo debatovat o tom, zda na příští olympiádě v Soči budou znovu hrát nejlepší hokejisté z NHL, jak je tomu od roku 1998. Jak se na takovou situaci tváří třeba váš syn Tomáš a co byste tomu říkal, kdyby byla olympiáda po dvaceti letech zase bez hokejistů z nejlepší světové soutěže?
