Hokejisté Karlových Varů zažili infarktový zápas
Jednou jsi nahoře, jednou dole. Právě to si mohou říkat po večerním utkání hokejové Tipsport extraligy hráči karlovarské Energie. Po dvou třetinách vedli na pardubickém ledě 3:0. Východočeši ale zmobilizovali síly a vyrovnali. Přesto se nakonec radoval karlovarský celek. Uspěl v penaltové loterii a bral výhru 4:3. Děkovat mohli hráči především Dušanovi Salfickému mezi tyčemi.
Karlovarští hokejisté přijeli do Pardubic potvrdit dvě domácí vítězství. Po dvou třetinách vedli 3:0 a na domácí by nikdo nevsadil ani pověstný halíř. Jenže Východočeši zmobilizovali síly a šestnáct sekund před třetí sirénou vyrovnali. Západočeši ale nakonec zvládli lépe samostatné nájezdy. Stejně jako během celého zápasu je držel na vodou gólman Dušan Salfický. Zažíval zvláštní pocity.
„Štve mě to. Vedli jsme po dvou třetinách 3:0, nepamatuju se, že bychom tady s Pardubicemi takhle úspěšně válčili. V koutku duše jsem si říkal, že by to mohlo dopadnout,“ popisuje karlovarský gólman.
Hokejisté Karlových Varů zažili infarktový zápas, ztratili tříbrankové vedení, nakonec brali dva body za výhru v prodloužení
„Doufal jsem, že Pardubice po té druhé třetině tak trochu odejdou. Jenže to bylo naopak, pole jsme vyklidili my. Soupeř si šel za tím, aby ze zápasu bylo drama – a povedlo se,“ přiznal dvojnásobný mistr světa a hledal příčiny selhání v závěrečné třetině. Odmítl, že by za vším mohlo být uspokojení z třígólového vedení.
„Pardubice hrály fyzicky strašně náročný hokej, asi nás ubruslili. V různých situacích jsme neměli na nic čas, jen jsme od sebe odhazovali puky. Dostali nás pod tlak, byli jsme o krok pozadu.“
Kdy strážce karlovarské branky začínal tušit, že se vidina tříbodového zisku vzdaluje?
„Nepřipouštěl jsem si to ani za stavu 3:1 nebo 3:2, říkal jsem si, že to tak prostě chodí. Přiklonilo se k nim i štěstí. Že hoří, to jsem si myslel při tom posledním vyloučení, když byly dvě minuty do konce. Byl to takový náhodný gól, šlo to od beka, já po tom sáhnul, odrazilo se to někomu od hokejky přes můj beton k tyčce.“
A jak se po ztracení vyhraného zápasu hledají síly pro to, aby tým urval alespoň výhru po samostatných nájezdech?
„Je to samozřejmě psychicky náročné, ale kluci to nehrají poprvé. Na střídačce zaznělo, že se nedá vrátit ten ztracený náskok a že musíme bojovat alespoň o další bod. Snažil jsem se to tak brát. No a spíš než o psychice to bylo o fyzickém vyčerpání,“ fomnívá se Dušan Salfický. Muž, který i v devětatřiceti letech dokáže bavit diváky a především má na ledě v případě hokejového umění stále co ukázat.
