Mentální trénink se stává běžnou součástí přípravy a tréninku sportovců
Rudolf Vytlačil, Václav Ježek nebo třeba Jozef Vengloš. To všechno jsou slavní trenéři československé éry, kteří byli také výtečnými psychology. Věděli dobře, že je pro výkon fotbalisty zásadní, aby hlava dávala tělu ty nejsprávnější pokyny. Řídili se hlavně vlastním instinktem na rozdíl od psychologů dnešní doby, kteří jsou studovaní a sportovci stále vyhledávanější.
Když se před lety jeden z basketbalistů ve slavné NBA obrátil kvůli své touze po lepších výkonech na psychologa, komentátoři ho označili za blázna. Ta doba už je dávno pryč, a podobné názory už patří do pravěku, říká trenér Petry Kvitové, David Kotyza.
On sám už od roku 2010 vyhledává stejného odborníka jako nejlepší česká tenistka, uznávaného sportovního psychologa Michala Šafáře, a předloňskou výtečnou sezonu s wimbledonským titulem právě této spolupráci přičítá.
Mnozí sportovci spoléhají kromě práce trenérů a vlastní trénink i na pomoc psychologů
„Jsou lidé, kteří tohle nepotřebují, dělají mentální činnost po svém a funguje to. Ale ve chvíli, kdy hráč potřebuje s něčím poradit nebo zjistit, jak se s něčím vyrovnat, tohle je ideální způsob, jak na sobě zapracovat. Když si zpětně představím, že by Petra takového člověka neměla, nemyslím, že by hrála na takové úrovni. Považuju pomoc odborníka za jeden ze základních pilířů, byť má Petra hlavu i tak dost silnou.“
Vítězný Wimbledon 2011 Petry Kvitové nebo třeba olympijské zlato střelce Davida Kosteleckého z Pekingu z roku 2008, to jsou dva významné úspěchy českých sportovců v individuálních soutěžích, na kterých se přímo podíleli psychologové.
V prvním případě Michal Šafář, v tom druhém, dřívějším a dá se říct i průlomovém, Eva Šauerová. Přitom odborníci i u těch nejslavnějších výher zůstávají úmyslně v pozadí, a skromně říkávají, že oni nic. Ale i málo je někdy hodně. Sportovcům kolikrát stačí i podpora na dálku a taková SMS zpráva také dokáže udělat divy.
Koncentrace i vyrovnání se s traumaty
Psychologové sportovcům neříkají, jak mají střílet na terč, na branku nebo hrát forhend, jde jim hlavně o to, aby jejich výkony nesrážely špatné myšlenky.
„Často se setkávám s tím, že chodí třeba i děti nebo junioři s tím, že se jim vrací myšlenky na to, že udělají chybu. To jednak zvyšuje pravděpodobnost toho, že tu chybu opravdu udělají, a jednak je to brzdí v tom, aby podali nejlepší výkon,“ říkala ve studiu Wave Českého rozhlasu sportovní psycholožka Kateřina Kudláčková.
Psychika sportovce je často rozhodujícím faktorem mezi úspěchem a neúspěchem
Číst článek
„Pracujeme na tom, aby stavy nervozity a stresu byly eliminovány. A aby sportovec byl schopen i přes tyhle stavy podat výkon, kterého je schopen,“ vysvětluje Kateřina Kudláčková, která sportovní psychologii studovala ve Spojených státech, a díky tomu získala i řadu nevšedních zkušeností, třeba při práci s roztleskávačkami.
„I když se to může zdát zvláštní, je to sport velmi nebezpečný. Dělají různé triky ve vzduchu, vyhazují se navzájem. Řešíme pak s nimi poúrazové stavy, vyrovnání se se zraněním, koncentrace, aby k takovým úrazům nedocházelo,“ popisuje Kateřina Kudláčková.
