Lyžařka Pauláthová si užila sezónu, kterou zakončila hattrickem na MČR
I když to tak nevypadá, zima končí. Ale lyžařky a lyžaři se plynule začínají připravovat na tu další, olympijskou. Ať už tréninkem na lyžích, dokud tomu počasí přeje, nebo sbíráním bodů v závodech nižších kategorií, aby vylepšili své startovní pozice do další sezóny. Stejně jako v případě Kateřiny Pauláthové, trojnásobné vítězky z nedávného mistrovství České republiky.
Devatenáctiletá Pauláthová, naděje českého alpského lyžování, má za sebou úspěšný ročník. Kromě hattricku z domácího mistrovství letos skončila sedmá na juniorském světovém šampionátu a dokázala bodovat v závodech Evropského poháru. Také proto ji mrzí, že letošní sezóna právě končí.
Vy jste, Kateřino, po mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně stihla i účast na podobných akcích na Slovensku a ve Slovinsku. Jak vás baví tento typ závodů na konci sezóny, není to jen taková vnitřní povinnost, kterou by si člověk rád odpustil?
„Já už si to hlavně užívám na konci sezóny, kdy jsem v klidu a je krásné počasí. To sice tento rok moc nevychází, ale já jsem úplně v pohodě. Mám všechno sjeté a jsem taková uvolněnější, takže jsem ráda, že si to takhle na konci sezóny můžeme spíš užívat, než abych o něco výrazně bojovala.“
Jaké to bylo na mistrovství České republiky dvakrát porazit Šárku Záhrobskou, byť ne v jejích nejsilnějších disciplínách?
„Cítila jsem se tam výborně, protože to byly letos moje první české závody. Takže tam bylo takové větší zázemí, měla jsem tam rodinu a nějaké fanoušky a velice jsem si to užila. Škoda že nám to počasí během těch prvních závodů moc nevycházelo, ale já jsem byla strašně spokojená, že mi všechny závody vyšly, a byla jsem úplně v pohodě.“
Není vám trochu líto, jaká výkonnostní propast je mezi vámi a dalšími českými lyžařkami, když nepočítáme Šárku Záhrobskou?
„Líto mi to není, já se cítím dobře, takže já jsem v pohodě. Snažím se to dostávat dál a dál, takže to není moje chyba.“
Jste na rozdíl od lidí, kterým už extrémně dlouho panující zimní počasí dost vadí, ráda, že zima letos i v nížině ne a ne skončit, nebo si také říkáte: Už aby ta zima skončila?
„Já jsem si to říkala už skoro v prosinci, když začínala zima, když jsem toho měla nějak moc a příliš mi to nešlo, ale potom jsem se do toho dostala a všechno mi začalo vycházet a teď jsem tak trochu smutná z toho, že to končí.“