‚Gestapo ho zatklo na pracovišti.‘ Historik vypátral muže, který inspiroval Hrabalova Armagedona
Říkali mu Armagedon a z jeho životních osudů čerpal inspiraci spisovatel Bohumil Hrabal. Teď se historikovi Zdeňku Bauerovi podařilo vypátrat, kdo Armagedon je a jaký byl jeho opravdový život. Jmenoval se František Vašíček, byl to řezník a Svědek Jehovův z Nymburka a s gramofonem na kole objížděl polabské vesnice a hlásal zánik světa, tedy Armagedon.
Historik Bauer po něm pátral skoro dvacet let a teprve v uplynulých dvou letech se mu podařilo najít důkazy.
„V archivech Státní bezpečnosti jsem našel zmínku o tom, že v Nymburku žil nějaký řezník, který byl perzekvován za protektorátu a zemřel v koncentračním táboře. Tím se mi potvrdila hypotéza, že Hrabal použil v textu fakta. Nezávisle na tom jsem našel soupis obětí protektorátu v Nymburku a bylo tam několik jmen, o mezi nimi jakýsi řezník Vašíček,“ vysvětluje Zdeněk Bauer, jak se mu propojily dvě různé informace.
Z dalšího pátraní podle Bauera vyplývá, že ten člověk existoval, byl zatčený gestapem a skutečně se z koncentračního tábora nevrátil.
Bohumil Hrabal zmiňuje postavu řezníka Vašíčka pod jménem Burýtek nebo Armagedon ve dvou knihách, v Městečku, kde se zastavil čas a v novele Krasosmutnění.
V té Hrabal píše například toto: „Pan Vašíček jezdil dál na kole hlásat poslední bitvu, které říkal Armagedon. A lidé zase na oplátku mu přezdívali Armagedon.“
Hrabal poté pokračuje: „A tak řezník pan Armagedon hlásal dál to svoje poselství, a protože neuměl tak hovořit a trošku se zakoktával, koupil si kufříčkový gramofon, zesílil zadní nosič na svém bicyklu a místo přednášky a kázání pustil gramofonovou desku a ta zesílená reproduktorem hlásala poslední bitvu, Armagedon.“
Historik Bauer dohledal i detaily, které jednoznačně dokazují spojitost mezi Burýtkem neboli panem Armagedonem a řezníkem Vašíčkem.
„Například sedělo i to, že ho gestapo zatklo přímo na pracovišti. V jednom dopise z vězení píše, že když ho zatkli v Nymburku na jatkách, tak tam zůstalo kolo a jeho osobní věci. Přesně jako v knize.“ Podle Bauera se reálná a románová postava odlišovaly jenom málo. „Pokud si tam Hrabal něco přimyslel, tak ne mnoho.“
Autobiografické prvky
Hrabalovy romány nesou silné autobiografické prvky a velký znalec jeho díla literární historik Jiří Pelán se nad výsledky pátrání nepodivuje.
„Odhalení postavy je pro mě nové, na druhou stranu u Hrabala si stále klademe otázku, co si vymyslel a co je pravda. Celé jeho dílo je autobiografické a nakonec zjistíte, že všechny jeho postavy byly reálné. Jejich příběhy jsou ale pozměněné, pootočené, Hrabalova fantazie pracovala naplno. Měl neuvěřitelnou paměť, pamatoval si opravdu všechno a změny postav, které udělal, jsou evidentně zamýšlené a záměrné.“
Z románů a především filmů režiséra Jiřího Mencla jsou Hrabalova rodina a hlavní postavy dobře známé, především strýce Pepina a tatínka France proslavil film Postřižiny.
23:49
Každý totalitní režim je slabý a zbabělý. Bojí se svobody a revolty, tvrdí historik
Číst článek
Armagedon je známý jen z knih, ovšem podle historika Bauera se Vašíček s Hrabalovými musel znát velmi dobře. „Obě rodiny bydlely pár desítek metrů od sebe, v podstatě na sebe viděly, což mi potvrdili i pozůstalí z Vašíčkovy rodiny. To znamená, že Hrabal jako mladý muž o Vašíčkovi věděl.“
Františka Vašíčka i jeho manželku Anežku zatklo gestapo kvůli podezření z nelegální protiněmecké činnosti prováděné pod rouškou zakázaného náboženského sdružení a při prohlídce u něj našli tiskoviny badatelů Bible.
Anežku po několikatýdenních výsleších propustili a až do své smrti v roce 1969 se léčila z následků věznění. František Vašíček byl převezený z Pankráce do Buchenwaldu a nakonec do pobočného tábora Mittelbau-Dora. Tady v únoru 1945 umírá. Kdo manžele udal, archivy neuvádějí.
Podle historičky Pavly Plaché z Ústavu pro studium totalitních režimů patřili Svědci Jehovovy mezi první skupiny pronásledované v Německu už od roku 1933. „Tuto praxi Němci zavedli i na okupovaných územích včetně protektorátu. Na Svědcích Jehovových jim vadilo, že odmítají vojenskou službu, odmítali ctít kult Adolfa Hitlera a nechtěli pracovat pro válečný průmysl.“
Kolegové Františka Vašíčka mu na jatkách v Nymburku v květnu 1948 odhalili pamětní desku.
Studii o skutečném příběhu Františka Vašíčka publikoval Zdeněk Bauer v historické revue Paměť a dějiny, kterou vydává Ústav pro studium totalitních režimů.
