Chybí v záznamech, nebyla ani v katastru nemovitostí. Podívejte se do garáže a šatny StB v Praze

Stojí jen kousek od Strossmayerova náměstí v centru Prahy, o její existenci ale málokdo ví. Ještě před sedmi lety nebyla ani zapsaná v katastru nemovitostí. Nízká patrová budova ve vnitrobloku totiž před rokem 1989 sloužila jako garáž a garderobierna Státní bezpečnosti. Dostat se do ní ale nebylo snadné ani po sametové revoluci. To by se ale mělo brzy změnit. Z objektu, který sloužil sledovačům, se podle plánů Prahy 7 má stát školské zařízení.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Tady je dvorek a nad ním vede lávka na naši střechu, kde si sdružení vlastníků jednotek věší prádlo. To je historicky zachovaná záležitost,“ popisuje pro iROZHLAS.cz místostarosta Prahy 7 Kamil Vavřinec Mareš (Praha 7 Sobě) hned poté, co ve Veverkově ulici vstoupíme do obyčejně vypadajících a posprejovaných garážových vrat.

StB o nás věděla, vzpomíná Brit na podzemní univerzitu v Praze. Pitharta s Havlem kvůli ní zadrželi

Číst článek

Za nimi se skrývá vjezd do garáží, který zároveň slouží jako vstup do velmi spletité a překvapivě velké budovy.

Podle místostarosty jde o objekt o výměře asi 1600 metrů čtverečních, který byl postaven těsně před druhou světovou válkou. Zjistil to z dobových map – ve 20. letech ještě budova na dvorku nestojí, ale na té z roku 1938 už je zobrazena. Starobylost budovy dokazují také secesní luxfery.

„Podle mých poznatků je to jeden z objektů správy sledování – to byla IV. správa Sboru národní bezpečnosti,“ popisuje historik z Vojenského historického ústavu Prokop Tomek, který dům navštívil spolu s kolegou Milanem Bártou a redaktory serveru iROZHLAS.cz. „Zabývala se skutečně fyzickým sledováním lidí. Využívala nejrůznější auta, měla bohatý vozový park,“ vysvětluje s tím, že dům sloužil mimo jiné jako jedna z garáží.

„Další byly na Břevnově na Markétě, to byl jeden z největších objektů, který používali, a potom v dnešní Drtinově. Tam jsou taky garáže s benzinovou pumpou. Byly rozprostřeny na řadě míst v Praze. Myslím, že jim to vyhovovalo, protože to bylo lepší z důvodu utajení. A druhá věc je, že Praha měla vždycky problémy s místem, takže najít jeden barák, kde by měli všechno, byl problém,“ dodává.

Pohled na budovu ze dvora | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Chybějící záznamy

Přestože je Prokop Tomek autorem knihy Estébáckou Prahou, ve které se věnuje budovám a místům spojeným s působením StB, o objektu kousek od Strossmayerova náměstí toho moc neví. „Narazil jsem na něj v jednom soupisu objektů – byl to dokument hospodářské správy ministerstva vnitra. Z konspiračních důvodů v něm neuváděli, co se tady všechno děje a od kdy do kdy,“ přibližuje.

S kamarády chtěl plánovat akce proti komunistům. Po týdnech na samotce skončil v uranových dolech

Číst článek

„Je zajímavé, že ve fondu správy sledování jsou popsané všechny budovy, které měli – včetně rekreačního střediska v Kotouni nebo ubytoven na Ruzyni – ale tohle tam třeba není. To mě zarazilo,“ přidává se historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Přestože záznamy prakticky neexistují, lze z nich vyčíst, že budova sloužila StB nejen jako garáž. „Ještě je tam poznámka, že v tomto objektu byl i sklad garderoby, což bylo hodně důležité, protože když se podíváte na hlášení o sledování, je tam – kromě údajů, kde člověka sledovali, kdo se toho zúčastnil, kolik estébáků, jak se jmenovali, jaká používali auta – rovněž uvedeno, co měli sledovači na sobě. Museli působit věrohodně a museli si dávat pozor, aby je sledovaný neodhalil. Takže si měnili oblečení,“ popisuje Tomek.

Sledování diplomatů

Podobné budovy byly pro Státní bezpečnost velmi důležité. „Sledování a tajní spolupracovníci byl základní prvek, který po roce 1948 patřil do práce Státní bezpečnosti,“ vysvětluje Bárta.

Odsoudili ji za nevědomou pomoc bratranci, prala prádlo vězňům. ‚Bylo úplně od krve,‘ vzpomíná

Číst článek

Úkolem IV. správy ale nebylo sledování disentu, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Skoro nejvíc sledovali západní diplomaty a západní ambasády na Malé Straně a v Bubenči. Ale tam vlastně žádný z těchto objektů není, tam tyto možnosti nebyly,“ doplňuje Tomek.

Sledování podle něj fungovalo „na zakázku“. „Nevymýšleli si, koho budou sledovat, ale dostali vždy objednávku od operativní správy, tedy od II. správy SNB – hlavní správy kontrarozvědky. Ta jim poslala popis člověka, kde bydlí, kde ho mají sledovat, na co se zaměřit. A oni tam vyslali svoje specialisty, kteří nedělali nic jiného, než že sledovali lidi.“

Dohled ale podle Bárty často neprobíhal nepřetržitě: „Nebylo to tak, že by většinu těch lidí sledovali pořád. Když věděli, že se má něco stát, nebo bylo nějaké výročí, řekli si, že ho budou sledovat třeba tři dny v červenci, dva dny v srpnu a pak den v září.“

Vrátnice v bývalém domě StB | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Pronásledování západních diplomatů občas přineslo své ovoce.

„Sledovačka odhalila posledního skutečného významného amerického agenta. Jmenoval se Hněvkovský,“ vzpomíná Tomek na jeden z takových případů a pokračuje: „Dělal původně na rozvědce, ale žil v Českých Budějovicích. Sešel se se svým řídícím orgánem – což byl jeden z tajemníků americké ambasády – na Petříně. Toho diplomata trvale sledovali. Šel na večeři se ženou a pak na Petřín. Bylo tam nějaké temné místo, ze kterého vyšel a za chvíli vyšel další člověk, kterého sledovali až do Českých Budějovic. Našli ho a dostal 22 let.“

Červený kabát

Právě při sledovačkách byly domy, jako je ten ve Veverkově ulici, důležité. Členové hlídacího týmu si v nich mohli vyměnit auto nebo rychle upravit vzhled. Museli se ale také převlékat. Špatná nebo stále stejná garderoba mohla hlídače prozradit. Dokazuje to i článek v tajném časopisu StB Sledování, kde se mimo jiné psalo i o zkušenostech agentů.

„Byla tam jedna situace, kdy sledovali nějakého cizince s partnerkou. A ta odhalila sledovače, který byl v hotelové recepci a snažil se poslouchat. Ona se na něj obrátila, proč je pořád sleduje. Potom to analyzovali a zjistili, že to byl mladý příslušník – ti měli takový nešvar, že chodili výrazně oblečeni. Tenhle měl červený kabát a nápadnou kožešinovou čepici. A psalo se o tom, že je potřeba dohlédnout na mladší kolegy, kteří chodí rádi výstředně oblečeni. To byl v 70. letech výstražný příklad,“ líčí Tomek.

Prostor garáže a dílny v bývalém domě StB | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Na otázku, zda v budově ve Veverkově ulici a dalších podobných docházelo k výslechům či mučení, oba historici jednoznačně odpovídají, že ne, byť podle místostarosty Mareše prý místní pamětníci z budovy slyšeli křik. „Na to byly budovy jinde. Probíhaly v oficiálních výslechových budovách. Nevěřím tomu,“ je přesvědčen Bárta.

Mně se Charta 77 zdála jako hezky napsaný text, který by měli komunisté přijmout, vzpomíná signatářka

Číst článek

Za minulého režimu byly podobné domy přísně tajné a o jejich existenci neměl prakticky nikdo ponětí. A dovnitř nesměl jen tak někdo.

„Objekt měl takový režim, že sem nesměla nejen veřejnost, ale ani příslušníci od jiných útvarů, kteří sem nepatřili. I příslušníci ministerstva vnitra museli mít nějaký důvod, když sem šli, a museli mít třeba podpis velitele budovy. To nebylo, že ‚mám průkaz, tak jdu, kam chci‘. To tenkrát nešlo. Přístup sem byl dost omezený,“ vysvětluje Bárta.

Přístup do budovy nebyl možný ani po změně režimu v roce 1989, kdy přešla do správy ministerstva vnitra, které ji používalo až do roku 2010. „Naši technici, když sem chtěli jít, o to museli předem požádat. Bylo to poměrně komplikované. Podle našich informací tady probíhaly úpravy automobilů – instalace radarů, majáčků a tak dále,“ říká místostarosta Prahy 7, v jejíž správě se momentálně objekt nachází. Mareš upozorňuje, že až do roku 2013 budova dokonce nebyla zapsána v katastru nemovitostí.

Prostor garáže a dílny v bývalém domě StB | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Z tajného objektu školka

V současnosti je objekt – kromě uskladněných desek a několika plakátů na zdech – prázdný a má poničenou fasádu. Zůstal ale ve stavu, v jakém ho využívala Státní bezpečnost.

Z lovecké chaty do lázní. Archivy odkryly misi StB, která v Krušných horách ukrývala afghánského prezidenta

Číst článek

Nedošlo tu ani k nějakým zásadním stavebním úpravám, což je podle Tomka vzácné. „Původních objektů je málo, protože se buď pořád používají – ministerstvo vnitra je pořád používá – nebo jsou rozprodané a je v nich něco úplně jiného. Narazit na nějaký autentický prostor je vážně problém,“ říká s tím, že v jedné z podobných budov je momentálně francouzské lyceum.

Budova ale dlouho prázdná a v původním stavu nezůstane. „V usnesení zastupitelstva už je přiložena studie využitelnosti tohoto objektu. Nejvíc zvažujeme nějaké školské zařízení – buď školka, nebo škola. Architekti, kteří zpracovávali tu studii, navrhují otevření střechy, zasklení, aby se dostalo světlo i do prvního nadzemního podlaží,“ popisuje místostarosta Mareš s tím, že vyšší budova určitě nebude.

O využití objektu jako veřejných garáží radnice neuvažuje. „Vlastně to moc nejde. Když se podíváte na půdorys, tak pokud byste tu chtěli parkoviště pro veřejnost, mělo by kapacitu sedm aut. Když to bylo organizované parkování – byl tady nějaký portýr, který zaparkoval auta za sebou – tak tu těch aut mohlo být třeba dvacet,“ dodává Mareš.

Petr Jadrný, Michaela Danelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme