Z lovecké chaty do lázní. Archivy odkryly misi StB, která v Krušných horách ukrývala afghánského prezidenta

Byl konec 70. let a Afghánistán zažíval bouřlivé časy. Dění v této středoasijské zemi se nakonec promítlo i do práce československé tajné policie. Podle nově odhalených archivů dostala StB v roce 1978 delikátní úkol – ochránit afghánského velvyslance a budoucího prezidenta země Babraka Karmala, který v ČSSR požádal o politický azyl. I s rodinou se tak několik měsíců skrýval v odlehlé lovecké chatě v lesích Krušných hor.

Praha/Kábul Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Afghánský prezident Babrak Karmal, kterého koncem 70. let ukrývala československá StB | Zdroj: Profimeda

Informace o tajném úkolu, který koncem 70. let dostala československá StB, vyplouvají na povrch díky nedávnému odhalení přísně tajného 380stránkového spisu bezpečnostních složek.

Dokumenty odtajněné českou vládou poprvé odkrývají dramatický příběh Karmalova života těsně před jeho nástupem do čela Afghánistánu.

Z Československa Karmal odjel po sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979, kdy ho Moskva dosadila do funkce afghánského prezidenta. Jak se události tehdy odehrály, popisuje Rádio Svobodná Evropa, které se opírá nejen o informace z archivů StB, ale i svědectví lidí, s nimiž se rodina Karmalových během svého života v utajení setkala.

Cesta do Prahy

Babrak Karmal přijel do Prahy jako nový afghánský velvyslanec v Československu v červenci roku 1978. Jakékoliv myšlenky na jeho nástup k moci se tehdy zdály vysoce nepravděpodobné.

Afghánistán zažíval bouřlivé časy. Během krvavého převratu o několik měsíců dříve se moci chopili komunisté, uvnitř vládnoucí marxistické Lidově-demokratické strany Afghánistánu se však odehrávaly tvrdé boje mezi znesvářenými frakcemi Khalqistů a Parchamistů.

Zatímco Karmal reprezentoval frakci Parcham, tehdejší prezident Núr Muhammad Tarakí stál v čele frakce Khalqistů. Krátce po zvolení Tarakího se tak Parchamisté stali terčem rozsáhlých čistek – kromě vězení a poprav byla řada z nich převelena do nových funkcí – stejně jako Karmal, který byl „odsunut na druhou kolej“ právě jmenováním do funkce nového velvyslance v Československu.

Karmal se však odmítal vzdát. Krátce po příjezdu do Prahy začal pracovat na zkonstruování převratu a svržení Tarakího, jeho plán byl ale odhalen a vedení v Kábulu mu nařídilo okamžitý návrat zpět do vlasti. Karmal v obavách o svůj život odmítl.

Tehdy se o něj začala zajímat i StB. „Uvedl, že mu hrozí zatčení a možná i poprava a že chce požádat československé úřady o politický azyl,“ stojí ve spisu ze září 1978. Tarakího vláda požadovala Karmalovo okamžité zatčení a vydání do Afghánistánu, československé ministerstvo zahraničí ale nechalo věc na rozhodnutí Moskvy.

Chata v horách

Žádost o udělení politického azylu pro Babraka Karmala a jeho rodinu dostala od Sovětů zelenou. Ústřední výbor Komunistické strany následně zaslal na velvyslanectví v Kábulu dopis, v němž rozhodnutí nevydat Karmala do Afghánistánu vysvětluje jeho „srdečními problémy, které vyžadují dlouhodobé léčení“. Tomu ale Tarakího vláda neuvěřila.

Krátce nato tajná policie odvezla Karmala, jeho manželku a čtyři děti do lovecké chaty poblíž vesnice Šindelová v Krušných horách. Život afghánského velvyslance mohl být v ohrožení na každém kroku, agenti proto hlídali nejen chatu, ale každý jeho pohyb.

„Do Československa byli údajně posláni tři lidé, jejichž úkolem bylo zjistit místo pobytu Karmala a provést jeho fyzickou likvidaci,“ uvádí spis StB z ledna roku 1979, podle kterého by potenciální vrazi mohli vystupovat jako afghánští studenti, obchodníci nebo turisté. Československé bezpečnostní složky tak důkladně prověřovaly každého Afghánce, který do ČSSR přijel nebo tu měl trvalé bydliště.

V reakci na lednové zjištění proto byly posíleny hlídky kolem lovecké chaty, v níž Karmal s rodinou žil. Kromě toho se StB snažila afghánskou stranu zmást pomocí dopisů, v nichž politik psal, že odjíždí z Československa pryč.

Střílel po ní Tálibán, přesto s ním Koofiová hledá budoucnost Afghánistánu. A dál bojuje za práva žen

Číst článek

Tři možní vrazi

Během pobytu v Krušných horách trávila rodina čas procházkami do okolních lesů, k nedalekým jezerům a navštěvovala oblíbený zámeček Favorit, kam se společně chodili stravovat. Tím, kdo se o rodinu po celou dobu staral, byl ředitel lesní správy pro oblast Kraslic a dlouholetý člen komunistické strany Jiří Jelínek. Rodinu Karmalových společně s otcem navštěvoval i jeho syn Čeněk.

Dnes 67letý Čeněk Jelínek pro Rádio Svobodná Evropa popisuje, že Karmalovi se chovali „normálně“ a chodili „evropsky oblečení“. Například Babrak nosíval černý kabát a klobouk. Chata byla podle jeho svědectví pod neustálým dohledem StB, která ale – podle podezření jeho rodičů – tenkrát odposlouchávala i telefon Jelínkových.

V Krušných horách Karmalovi nevydrželi dlouho. Kvůli obavám z prozrazení místa jejich úkrytu StB nařídila, aby se celá rodina evakuovala. Novým útočištěm se pro ně stalo sanatorium v lázeňském městečku Sklené Teplice v okrese Žiar nad Hronom.

Krátce po příjezdu do sanatoria StB začala shromažďovat informace o možných vrazích najatých proti Karmalovi. Během svého pátrání identifikovala celkem tři muže, kteří přijeli do Československa z Kábulu – jednoho z nich popsali jako muže, kterému je „asi 40 let, má tmavé vlasy a kůži, a nepříjemné vystupování.“

Zámeček Favorit u obce Šindelová | Foto: Lubor Ferenc | Zdroj: Wikimedia Commons Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported | CC BY 3.0,©

‚Milí, příjemní lidé‘

Když rodina přijela do 600 kilometrů vzdálených Skelných Teplic, StB v lázních rozšířila jakousi krycí historku, podle níž byli Karmalovi známými ředitele továrny na výrobu hliníku, který byl zároveň provozovatelem sanatoria.  

Děti začaly chodit do školy, a Karmalův syn hrál dokonce za místní fotbalový tým. Rodina se jednoduše snažila co nejvíc zapadnout. Naznačuje to i svědectví Ľubomíra Meliše – současného starosty Skelných Teplic, kterému bylo tehdy 17. „Myslím, že celá rodina pana Babraka Karmala celkem zapadla do koloritu naší obce. Byli to milí, příjemní lidé,“ vylíčil Meliš reportérům Rádia Svobodná Evropa, kteří se o jeho svědectví podělili s redakcí iROZHLAS.cz.

Tehdejší starosta Skelných Teplic zároveň vzpomíná, že Babrak Karmal obvykle chodil na veřejnost v doprovodu statného muže jménem Abdul. „Bylo na něm vidět, že to je rodinný strážce,“ dodává Meliš s tím, že Abdul byl s Karmalem téměř neustále – někdy si sice vyšel do vesnice bez doprovodu ochranky, to se ale stávalo zřídkakdy.

Jeho rodiče poslali na převýchovu. ‚Čekal jsem pláč, máma místo toho chválí Čínu,‘ říká ujgurský aktivista

Číst článek

Na Karmala vzpomíná i bývalý starosta obce Jozef Želiar, podle něhož budoucí afghánský prezident většinou zůstával uvnitř sanatoria. „Pořád něco studoval, jen občas si vyšel na pivo do zahradní restaurace,“ řekl v roce 2008 pro slovenský deník Pravda. Karmalova žena Mahbuba, které bylo tehdy 44 let, chodívala na veřejnost častěji než manžel, uvedl Želiar.

O rodině Karmalových se slovenskými médii hovořila i bývalá zaměstnankyně sanatoria Margita Urgasová, podle které šlo o velice „milou a skromnou“ rodinu. Karmal podle ní snil o tom, aby lidé v jeho zemi „mohli mít slušný život“ jako obyvatelé Československa, děti mohly chodit do školy a ekonomika rostla, popsala v roce 2017 pro deník Nový Čas.

„Jeho žena Mahbuba byla velice příjemná žen, vzdělaná stejně jako on. Často ale vypadala ustaraně, protože nevěděla, co se s nimi stane,“ popsala pracovnice sanatoria, kde rodina pobývala.

Začaly docházet peníze

V sanatoriu měli Karmalovi zůstat jen tři týdny, nakonec ale od jejich příjezdu uplynuly tři měsíce a začaly docházet peníze. Karmal se proto chtěl pohnout dál.

V dubnu napsal dopis jednomu z vysoce postavených představitelů komunistické strany, v němž vyjádřil touhu vrátit se do „zlaté Prahy“, a mohl tak lépe komunikovat se soudruhy z řad Parchamistů. Jak naznačují archivy StB, kvůli nezaplaceným účtům začal na přestěhování rodiny tlačit i manažer teplického sanatoria – podle jeho požadavku měli Karmalovi odejít do 1. července.

StB pro ně nakonec našla nové útočiště v Banské Bystrici – konkrétně ve vile, která předtím sloužila jako regionální ústředí sovětské armády. Kdy přesně se rodina do nového sídla přestěhovala, není ze spisů jasné.

Komunisté poslali kvůli odbojáři do vězení celou rodinu. Nejmladší Věře bylo tehdy 17

Číst článek

V čele Afghánistánu

Koncem roku 1979 se na obzoru vyskytlo nové nebezpečí – nástupce Karmala ve funkci afghánského velvyslance v Praze Mohamed Jasin Boniadi a jeho dva synové, kteří podle svazků StB „projevovali zájem o likvidaci Karmala.“

Československá státní policie zjistila, že afghánské velvyslanectví zakoupilo „šest pistolí, dvě pušky, dvě brokovnice a 500 nábojů“. Hrozbu se však podařilo záhy zažehnat – už v polovině prosince StB uvádí, že zbraně byly zabaveny a že byla hrozba neutralizována.

Koncem prosince ale přišel zlom. Sovětský svaz vtrhnul do Afganistánu a do funkce prezidenta dosadil právě Babraka Karmala. Tehdy se jeho obličej objevil na obrazovkách televizí po celém světě. Lidé, kteří se v Československu dostali do styku s Karmalovými, zůstali v šoku. Například Měliš pro Rádio Svobodná Evropy popisuje, že právě v tom okamžiku si uvědomil, kdo byl Karmal a že Skelné Teplice posloužily budoucímu afghánskému prezidentovi jako místo úkrytu.

Kdy přesně Karmal opustil Československo, ve svazcích zůstává neosvětleno – StB se o Karmalovi zmiňuje naposledy ve spisu ze září 1979. Z dokumentů nicméně vyplývá, že jeho rodina v ČSSR zůstala minimálně do února 1980. 

Babrak Karmal stál v čele Afghánistánu do roku 1986, kdy byl nahrazen šéfem tajné afghánské policie Muhammadem Nadžíbulláhem, který byl v září roku 1996 veřejně popraven vzbouřenci z Tálibánu. Týž rok zemřel na rakovinu jater i Karmal.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme