Vánoční svátky v roce 1918 zmařila španělská chřipka. Konec války přinesl ničivou druhou vlnu

Letošní Vánoce nejsou první, kdy lidem na celém světě zničila svátky nakažlivá nemoc. V prosinci 1918 probíhaly přípravy na první Vánoce bez války uprostřed nejhorší pandemie od velké epidemie moru ve 14. století. V článku pro deník Guardian to připomíná historik Michael Bresalier ze Swanseaské univerzity ve Velké Británii.

SVĚT VE 20 MINUTÁCH Swansea Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Cestování v dopravních prostředcích během pandemie španělské chřipky v roce 1918 | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 1.0,©

I epidemie takzvané španělské chřipky v letech 1918 až 1919 přicházela ve vlnách. Ta nejhorší vypukla na podzim, vyvrcholila v listopadu a pokračovala i v prvních prosincových týdnech.

Nakazily se jí stamiliony lidí na celém světě a desítky milionů zemřely. Jen v Británii virus infikoval celou čtvrtinu obyvatel a zabil na 225 tisíc lidí, většinou právě okolo Vánoc.

Španělská chřipka i covid-19 jsou vysoce infekční respirační choroby a v mnohém jsou si podobné. Liší se nicméně v tom, jak se vyvinuly, v úsilí o jejich zvládnutí, v dopadu na zdravotnictví i v tom, jak se s nimi lidé naučili žít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sváteční výběr ze zahraničního tisku

Lidé o Vánocích roku 1918 nedodržovali žádná opatření jako dnes, píše Guardian. Tehdejší pandemie byla úzce spjata s první světovou válkou, která umožnila její rychlé rozšíření, ale také utvářela reakci. Až do příměří v listopadu 1918 byla válka důležitější než boj proti španělské chřipce.

Například v Británii úřady lidem radily, aby pokračovali v běžném životě, přestože epidemie sílila. Ministerstvo zdravotnictví jen doporučovalo izolovat nemocné od zdravých, zavřít školy a biografy a kloktat dezinfekci a varovalo před „velkými shromážděními“. Roušky mezi doporučeními nebyly a žádné z opatření nebylo povinné.

Jednotlivé městské rady přistupovaly k pandemii různě. Některé, například ty v Londýně, zavřely školy i kina, jiné nereagovaly vůbec. Důležitější byly válečné potřeby. Lékařští odborníci si zároveň nebyli jistí, odkud chřipka vlastně přišla. Netušili ani, které skupiny pacientů postihuje nejvíc, neznali povahu a závažnost příznaků ani to, jak zabíjí, protože obyčejná chřipka se chovala jinak.

Jen chřipečka...

Většina expertů se domnívala, že chřipku způsobuje bacil. Nebylo ale možné to potvrdit, protože bylo obtížné tento bacil od nemocných získat a pěstovat v kulturách.

Svou roli hrál i přístup veřejnosti, která chřipku považovala za většinou lehké onemocnění. Lidé měli za sebou čtyři roky války a těžko se dalo očekávat, že by se podřídili přísným restrikcím.

To platilo zejména těsně po válce. Ne náhodou druhá vlna vyvrcholila po příměří, kdy tisíce lidí neposlouchaly rady zdravotníků a hromadně oslavovaly konec války na náměstích, v ulicích, v hostincích i kostelech.

Brzy potom chřipku přinesli domů vracející se vojáci a roznesli ji do všech zemí. V listopadu a začátkem prosince 1918 byly nemocnice přeplněné nemocnými a umírajícími. Většina nemocnic na to nebyla připravená, protože jen v Británii byla polovina lékařů a sester vyčleněna pro potřeby války.

Zbylý zdravotnický personál nemohl pacientům nabídnout o moc víc než běžnou či paliativní péči; proti chřipce ani smrtelným plicním komplikacím stejně žádný účinný lék neexistoval. Většina lidí trpěla a umírala doma, jen v péči rodinných příslušníků.

Na některých místech v Británii tehdy došly rakve a přestaly se konat pohřby. Přibývalo zavřených škol, kde onemocnělo velké množství učitelů i žáků. Podobně jako dnes byly za šiřitele nákazy považovány děti a převládal názor, že uzavření škol je nezbytné, i když kontroverzní. Tehdy však rodiče nezavírali děti doma. Většina si jich hrála na ulici nebo v parku a dál chřipku šířila.

Horší než válka

Před Božím hodem druhá vlna epidemie španělské chřipky polevila. Britské Timesy napsaly, že byla „pětkrát smrtonosnější než válka“, a odhadly, že v posledních dvanácti týdnech na chřipku ve světě zemřelo na šest milionů lidí. O pár týdnů později se ukázalo, že mrtvých bylo dvanáct milionů. Podle historika Michaela Bresaliera je však nejspíše i toto číslo podceněné

Vzedmula se vlna hněvu proti britskému ministerstvu zdravotnictví, které nedokázalo pandemii zabránit. Největší kritika se týkala absence nařízení povinného nošení roušek, které mohly šíření nákazy omezit, ale nenosily se ani v hromadné dopravě. Kritici poukazovali na to, že například v San Francisku roušky epidemii potlačily.

Jak nemoci mění módu. Syfilis přinesla mužské paruky, tuberkulóza zas ideál bledé pleti

Číst článek

Když druhá vlna epidemie opadla, zavládl optimismus, že lidé mají to nejhorší konečně za sebou. Britové se zároveň upínali k vakcíně, kterou vyvíjelo ministerstvo války. Ukázalo se však, že je jen středně účinná proti sekundárním infekcím jako zápal plic a proti chřipce vlastně nechrání. I tak ale byla poptávka vysoká.

Po Novém roce 1919 se španělská chřipka vrátila. Byla sice mírnější než v druhé vlně, ale všem připomněla, že se bude vracet pravidelně. Nakonec se s ní lidé na celém světě naučili žít.

Virus, který na podzim 1918 způsobil takovou spoušť, koloval po světě ještě desítky let v mírnější formě a dál vyvolával epidemie. Smrt na chřipku i chřipka sama se staly součástí moderního života. Každá pandemie je krokem do neznáma, a když se ohlédneme, vidíme, že každá přináší nové a jedinečné problémy, které vyžadují jedinečné řešení, uzavírá historik.

Gita Zbavitelová, ert Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme