Fotbalové legendy jsou podle Masopusta v Brazílii víc doceňované než v Česku
Josef Masopust, Amarildo a Zito. Přesně v tomhle pořadí stříleli zmínění fotbalisté góly ve finále mistrovství světa 1962 v Chile, ve kterém Brazílie porazila Československo 3:1. A poprvé od té doby se dnes sešli, chyběl jim do party jen střelec poslední branky Vavá, který už není mezi živými.
Slavnostního otevření výstavy, která šampionát připomíná, se v hlavním městě Brasília zúčastnili zástupci brazilské vlády nebo fotbalového svazu. A jako čestní hosté i devět finalistů v čele s Josefem Masopustem.
Josef Masopust už se dožadoval přesunu někam, kde budou nějaká pěkná děvčata. Ale program tady byl dlouhý, bohatý. Bavilo vás to?
Bylo to úžasné! Protože když porovnávám situaci v našem a brazilském fotbale, tak to je jako nebe a dudy, to jsme někde za opicemi.
Máte dojem, že jsou brazilské legendy více doceňované, než je tomu u nás?
To stoprocentně! To bylo i na té akci vidět.
Vy jste viděl třeba Amarilda po roce, loni v Sao Paulu jste vtipkoval, že jste si myslel, že je vyšší. Jak se vám pozdávali po roce ti, které jste znovu viděl?
Musím se přiznat, že nejvíc se mi z tohoto hlediska zdá Amarildo. Já myslel, že to byl robustní útočník, který vlétl do všeho. Když jsem ho viděl, tak si říkám: Hergot, ten nějak sešel! Myslím jako centimetrově, ne jináč. Před rokem jsme měli možnost vidět další hráče, jmenovitě Djalmu Santose, ten byl stejný jako tenkrát. Ten bude, myslím, ještě hodně dlouho takový, jaký je.
Doufáte, že bude příležitost potkat se i s Pelém, nebo se k tomu po té loňské zkušenosti už ani neupínáte?
Jsem samo sebou trochu zklamaný, že jsem se s ním nesešel při dvou příležitostech. Ale nedovedu se na něj zlobit, protože si myslím, že má také nějaké úkoly s FIFA, tak je třeba nějakým způsobem zaneprázdněný. Furt ho mám ve vzpomínkách jako fantastického člověka a vynikajícího fotbalistu.
Tady v hlavním městě Brasílii jste poprvé. Na co se tady těšíte? Je to unikátní město.
Každopádně. Když si člověk nechá vyprávět, jak to vlastně začalo s Brasílií, že na volném území, kde nic nebylo, někdo řekl: Tady bude hlavní město Brazílie, tak si myslím, že to byla strašná odvaha. Ale to, co se jim povedlo, je fantastické.
On to město nechal postavit bývalý prezident Kubitschek v podstatě v té době, kdy jste byli na vrcholu slávy, takže to město je podobně staré jako vaše úspěchy. Je tam taková paralela…
Mám dojem, že můj vztah k Brazílii je takový ze dvou příčin. Za prvé Kubitschek, za druhé fotbal. A to jsou dvě věci, které spojuji dohromady, protože když je na nejvyšším místě ve státě přítel fotbalu, tak je to pro fotbal vynikající známka.
Připomeňme, že Kubitschek byl prezidentem částečně českého původu a vy jste s ním byl tenkrát v padesátých letech i v kontaktu, když jste jezdili s Duklou do Brazílie. Je to pravda?
My jsme se s ním jednou tak krátce sešli. On měl strašnou spoustu povinností, zúčastňoval se spousty akcí, ale potěšilo nás, že si Brazílie – taková veliká země – považuje za čest, že Kubitschek pro ni něco udělal.
