Výpověď sudetského antifašisty: Ničeho nelituji
Antifašisté byli i mezi Němci ze Sudet. Většina jejich krajanů oslavovala v roce 1939 příchod německé armády. Ti, kteří s nacisty nesouhlasili, většinou odešli do českého vnitrozemí. V některých českých školách vyprávěl svůj životní příběh Ernst Raim, antifašista ze sociálnědemokratické rodiny.
V učebně chemie jsou žáci deváté a osmé třídy základní školy v Podbořanech. Za katedru usedá pětaosmdesátiletý muž v obleku s motýlkem.
„Je to pan doktor Ernst Raim, je Němec, bydlí kousek od Mnichova a narodil se v Liberci v roce 1926,“ představil Ernsta Raima žákům Thomas Oehlermann z obecně prospěšné společnosti Collegium bohemicum, která turné pana Raima po školách připravila.
Rodina Ernsta Raima žila na Frýdlantsku po několik generací. Po Mnichovu odešli do českého vnitrozemí. Když se pak z Čech a Moravy stal protektorát, vrátil se Ernst Raim s prarodiči do Frýdlantu.
Ernstův Tatínek odešel do Říše jako nuceně nasazený, později ho zatklo gestapo. Vězení se podepsalo na jeho zdraví, konce války se dožil jako invalida. Přestože žil Ernst Raim na území Třetí říše, německou státní příslušnost neměl. Právě proto, že s rodiči po Mnichovské dohodě odešel do vnitrozemí.
„Německé vojsko se zajímalo o ročník 1926, měl jsem podepsat, že se přiznávám k německé národnosti a prosím o přidělení státní příslušnosti. Nepodepsal jsem to a vedoucí nacistické strany pro okres Frýdlant se postaral o to, abych byl vyhozen ze školy a odsunut do Protektorátu. V dopise stálo, že mě podle chování považuje za Čecha,“ vyprávěl Ernst Raim.
Raimovi byli antifašisté, dokonce byli i občané Protektorátu, neměli německou státní příslušnost. A přesto museli po válce odejít a nechat v pohraničí rodinný majetek. Ernst Raim dnes nelituje, že tenkrát odešel. Za vlády komunistů by se jim prý v Československu stejně nežilo dobře. Nostalgii po domově nemá.
„My jsme ztratili domov už v roce 1938. Co to je domov? Mládí? Moje děti mají jiný, než jsem měl já. Moje generace odstupuje.“
