Ostnohřbetky (Membracidae) vynikají neobvyklým tvarem těla. Z přední části jeho hrudi vybíhají směrem vzhůru bizarní a velmi rozmanité trny, rohy a přilbice. Některé druhy (Cyphonia) těmito strukturami dokonce napodobují útočné mravence. Entomologové dlouho předpokládali, že jde o prodloužené výběžky chitinové vnější kostry hrudi. Přilbice a další „doplňky“ ostnohřbetek jsou však stejně jako křídla protkané žilkami. V 50. letech minulého století se proto objevila teorie, že přilbice mohou být přeměněná křídla. Byla však odmítnuta – první druhy hmyzu zřejmě měly na většině tělních článků přívěšky, které sloužily k plavání, ale během posledních 300 milionů let má všechen hmyz jen dva páry křídel (umístěné na druhém a třetím segmentu hrudi).

Tým francouzských a amerických vědců však nyní v časopise Nature dokazuje, že 60 let stará teorie má něco do sebe. Přilbice a trny se u mladých ostnohřbetek začínají tvořit ze dvou vedle sebe položených „pupenů“ tkáně, což připomíná vývoj křídel. Křídlům se podobá i buněčné uspořádání výběžků, a co víc, při jejich vývoji jsou aktivní stejné geny. Sečteno a podtrženo ostnohřbetky mají něco, co žádný hmyz nevlastní už 300 milionů let – třetí pár křídel v prvním segmentu hrudi. Jak to dokázaly, zatím není jasné. Za to, že hmyz bude mít jen dva páry křídel, a ne víc, odpovídá aktivita hox genů v prvním segmentu hrudi. Aktivní jsou i v hrudi ostnohřbetek, ale přeměněná třetí křídla se přesto nějakým způsobem vyvinou.

Zdroj: Nature

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít