Přilbice a trny na zádech hmyzího druhu ostnohřbetka jsou zřejmě přeměněný třetí pár křídel. Ten dělá z ostnohřbetek výjimku, jaká na Zemi nebyla posledních 300 milionů let.

15:00 6. května 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ostnohřbetky (Membracidae) vynikají neobvyklým tvarem těla. Z přední části jeho hrudi vybíhají směrem vzhůru bizarní a velmi rozmanité trny, rohy a přilbice. Některé druhy (Cyphonia) těmito strukturami dokonce napodobují útočné mravence. Entomologové dlouho předpokládali, že jde o prodloužené výběžky chitinové vnější kostry hrudi. Přilbice a další „doplňky“ ostnohřbetek jsou však stejně jako křídla protkané žilkami. V 50. letech minulého století se proto objevila teorie, že přilbice mohou být přeměněná křídla. Byla však odmítnuta – první druhy hmyzu zřejmě měly na většině tělních článků přívěšky, které sloužily k plavání, ale během posledních 300 milionů let má všechen hmyz jen dva páry křídel (umístěné na druhém a třetím segmentu hrudi).

Tým francouzských a amerických vědců však nyní v časopise Nature dokazuje, že 60 let stará teorie má něco do sebe. Přilbice a trny se u mladých ostnohřbetek začínají tvořit ze dvou vedle sebe položených „pupenů“ tkáně, což připomíná vývoj křídel. Křídlům se podobá i buněčné uspořádání výběžků, a co víc, při jejich vývoji jsou aktivní stejné geny. Sečteno a podtrženo ostnohřbetky mají něco, co žádný hmyz nevlastní už 300 milionů let – třetí pár křídel v prvním segmentu hrudi. Jak to dokázaly, zatím není jasné. Za to, že hmyz bude mít jen dva páry křídel, a ne víc, odpovídá aktivita hox genů v prvním segmentu hrudi. Aktivní jsou i v hrudi ostnohřbetek, ale přeměněná třetí křídla se přesto nějakým způsobem vyvinou.

Zdroj: Nature

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít