Na počest bratra oběhne Francii. Vlastní ‚Tour de France‘ chce muž bojovat proti tabuizaci deprese
Francouz Louis Derrien si sestavil Tour de France „na míru“, téměř celou trasu se totiž chystá zaběhnout. Startovat bude 15. června a hodlá pokořit 5 800 km, na kterých si vyhradil 150 dní. Vzdává tím hold svému bratrovi, který v květnu 2024 prohrál boj s depresí. Jeho cílem je o nemoci zvýšit povědomí a vyvrátit tabu, která se s ní pojí, popsal zpravodajský web France 24.
Když 28letý Louis Derrien vzpomíná na svého zesnulého bratra Simona, sevře se mu hrdlo. Ve 25 letech podlehl boji s depresí a vzal si život. S nemocí se potýkal roky.
„Byl to letecký inženýr, jeden z nejchytřejších lidí, které znám. Byl společenský. Od pohledu by vás nikdy nenapadlo, že měl deprese,“ popisuje Louis svého bratra. „Přitom se jedná o onemocnění, které se v průběhu života dotkne jedné ze tří osob,“ dodává pro server France 24.
„Psychickou poruchu mu diagnostikovali před pěti, šesti lety. Bylo to pro něj opravdu těžké, žil s úzkostmi a depresivními stavy a opravdu hodně trpěl. Nikdy nenašel vhodnou léčbu. Naše rodina se snažila ho během jednotlivých krizí podržet. Ta poslední mu ale byla osudná,“ vypráví Louis. „Převrátilo mi to život naruby.“
Nápad z čekárny
Simon po pokusu o sebevraždu ležel ještě skoro měsíc v kómatu. Jeho blízcí jej do nemocnice chodili navštěvovat a vedli s ním jednostranné rozhovory. Právě z jedné z těchto posledních promluv se zrodil Louisův nápad, který se postupně převtělil v projekt Courir pour toi (Běžet pro tebe).
21:08
Deprese láme vůli, nejde o lenost, lidé neumějí prožívat příjemné emoce. Jakých signálů si všímat?
Číst článek
„Slíbil jsem mu, že udělám něco nemožného, abych mu ukázal, jak moc je pro mě, naši rodinu i nevyčíslitelné množství dalších lidí důležitý. Pojedu Tour de France, řekl jsem mu. Ale na kole se mi to nezdálo dostatečně nemožné, tak jsem mu řekl, že to poběžím.“
„Představoval jsem si, jak budou lidé na takový projekt reagovat, jak budou říkat, že je to neuvěřitelné. A já bych jim na to odpovídal: ‚Ne, neuvěřitelné je to, co překonal můj bratr. Tehdy jsme ještě doufali, že se z toho dostane‘,“ popisuje Louis nápad, který pak dotvářel v nemocniční čekárně.
Z původních 4 000 kilometrů se během plánování stalo skoro 6 000. Spoustu míst, kde Louis zastaví, v sobě drží vzpomínky na rodinné dovolené s bratrem. Průběh trasy nakonec důkladně kopíruje hranice celého francouzského hexagonu. Vyběhne z Francheville, města kousek od Lyonu, kde bydlí jeho rodiče. Končit bude v Burgundsku, kde je Simon pohřben.
„Když nám doktoři oznámili, že Simon zemře, řekl jsem si: Musím to udělat. Musím navázat na jeho boj s depresí a pokračovat v něm. Nejsem doktor ani psycholog, ale jestli můžu běhat a komunikovat tím s lidmi tak, abych je tak s tématem seznámil, pak to musím udělat,“ povídá Louis.
Společné truchlení
Z projektu se rychle stala rodinná záležitost. Sestra Pauline hned projevila ochotu se zapojit, za Louisem bude jezdit v dodávce a postará se o logistiku celé věci.
Našla také sdružení, které bude Louis reprezentovat. La Maison perchée (Dům ve výšinách) je asociace založená na vzájemné pomoci mezi duševně nemocnými. Společně pro ni Louis s Pauline chtějí vybrat 100 000 eur, tedy přes 2,5 milionu korun.
Louis se nyní věnuje intenzivnímu tréninku. Překonat bude muset 5 800 kilometrů. Trénuje 20 hodin týdně a obklopil se týmem profesionálů, který zahrnuje trenéra, osteopata, výživového poradce i psychologa. Zároveň kvůli projektu skončil v práci.
Nezačíná ale od nuly. Právě s bratrem Simonem svou vášeň pro sport, třeba cyklistiku nebo lezení, mohl sdílet. V rámci přípravy se chystá zúčastnit pařížského maratonu, který je však oproti vzdálenosti, kterou má v plánu zdolat, maličkost. Zaběhl už také trasu mezi Paříží a Londýnem - 350 kilometrů uběhl za osm dní.
Běh jako terapie
Zdá se, že pro Louise je pohyb nástroj, který mu pomáhá se s tragédií vyrovnat. „Když běžím, trávím hodně času tím, že si znovu vybavuji vzpomínky. Hlavně pak, když je to fyzicky náročné. Hodně myslím na Simona i svoji rodinu,“ přiznává.
Těžká deprese by se mohla léčit elektrickou stimulací mozku. Lidé by si ji mohli dělat sami doma
Číst článek
„Normálně, když truchlíme, nechceme to moc sdílet. Já chci ten smutek postavit do středu svého života, abych pak mohl snáz obrátit list. Běh mi umožní se posunout dál,“ říká Louis.
„Když jsem po Simonově smrti projekt představil rodičům, měli strach. Mysleli si, že jsem se nechal unést smutkem a že mě to brzy přejde,“ vysvětluje a dodává, že jakmile si jeho rodiče uvědomili, že to myslí vážně, začali ho ve velkém podporovat. „Vyhradili si několik týdnů volna, aby tam se mnou mohli být. Myslím, že jsou na mě opravdu hrdí.“
„Vím, že je tenhle projekt ujišťuje, protože hluboko uvnitř se sami sebe ptají: Co když to byla naše vina? Hodně jsme jim s bratrem a sestrou museli opakovat, že to nebylo nic z jejich strany… Je to nemoc. Depresi podlehneme stejně jako rakovině. Vidím, že ten projekt jim přináší naději,“ míní.
Svou Tour de France nepoběží sám. Kromě jeho rodiny mu bude v patách také tým kameramanů a fotografů, kteří se postarají o to, že projekt ožije i na dálku.
„Běh je něco instinktivního. Když běháme společně, vzniká mezi námi soudržnost. Během té kolektivní činnosti rozkládáme mnohé obecně přijímané představy a klišé. Je potřeba roztříštit tabu, jako je to o sebevraždě. Nejdřív jsem hodně říkal, že si deprese mého bratra vzala. Ale ne, on se zabil proto, že trpěl. Je potřeba být schopen to takhle říct,“ vysvětluje Louis.
„Chtěl bych, aby dal tento projekt vyniknout pozitivitě a naději. Rád bych připomněl, že můj bratr byl vše, jen ne jeho nemoc. Deprese ho nedefinovala. Byl to úžasný kluk,“ shrnuje Louis, který pro svého bratra vyběhne už za dva měsíce.
