‚Ráno se mi občas ani nechce vstávat.‘ Na lidi dopadá sociální izolace, vzrůstá počet depresivních poruch

Sociální izolace a pocit osamění - to je podle odborníků z neziskové organizace Fokus jeden z nejrizikovějších faktorů pro nárůst úzkostných a depresivních poruch ve společnosti. Dopady dlouhodobého stresu se budou projevovat ještě měsíce poté, co se podaří koronavirovou epidemii dostat pod kontrolu.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Po jarní mobilizaci sil a letním pocitu vítězství dopadl na podzim na lidi pocit smutku z toho, že jejich úsilí bylo k ničemu. | Foto: Fotobanka RGBStock

„Před rokem to bylo něco nového. Člověka povzbudila ta vlna solidarity, co byla mezi lidmi. Šili jsme roušky a čekali jsme, že to za pár měsíců pomine a těšili jsme se na léto. A teď zima byla dlouhá a už se mi ráno občas ani nechce vstávat,“ říká paní Ivana Radiožurnál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o psychických problémech v době pandemie

Poslední týdny začala mít úzkosti a deprese. Proto přemýšlí, že by vyhledala pomoc odborníků. „Občas mě to napadlo a možná, že to bude nezbytné, pokud to bude takhle dál pokračovat. Chybí mi setkání s rodinou, přáteli a kolegy,“ dodává.

„Samotná izolace způsobuje psychické propady. Když je člověk izolovaný, vypadne z rutiny, ztrácí kontakt s blízkými lidmi a ztrácí vlastně i dosah na to, co má rád. Pak ta nálada jde prostě dolů. Zvýšilo se procento úzkostných a depresivních poruch,“ upozorňuje psychoterapeutka a klinická psycholožka z neziskové organizace Fokus Barbora Hrdličková.

Po jarní mobilizaci sil a letním pocitu vítězství dopadl na podzim na lidi pocit smutku z toho, že jejich úsilí bylo k ničemu. „Po tom zmaru a naštvání se to prohlubuje. Myslím si, že se teď dostáváme na větší a větší dno. Ta realita našeho žití se jakoby rozvolňuje, máme pocit, že ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Stále se něco mění a je to horší a horší,“ popisuje pocity ve společnosti psychoterapeutka.

Distanční výuka nebo omezení aktivit si vybírá daň na dětech. Narůstají u nich psychické potíže

Číst článek

Současná situace by ale mohla přispět k destigmatizaci psychických problémů, protože koronavirová epidemie, a s ní spojená opatření, dopadají na všechny.

„Stigma duševního onemocnění spočívá v tom, že jde o nějakou slabost, že to člověk nezvládnul. Tohle často říkají lidé, kteří přicházejí s nějakým problémem, že strašně dlouho trvalo, než překonali toto stigma. Covid nás zasahuje všechny, takže to vytvoří tu srovnávací laťku. Když mluví o tom, že je jim z toho zle, že už to trvá dlouho, že jsou naštvaní, tak mohou lidé více rozumět,“ vysvětluje Hrdličková.

Dlouhodobý stres nepůsobí jen na psychiku. Často se projevuje také zdravotními problémy. „Vznikají různá napětí, psychosomatické problémy – bolesti žaludku i hlavy. I když ten dlouhodobý stres pak přestane, ty problémy nezmizí lusknutím prstu,“ říká psychoterapeutka.

Dopady dlouhodobého stresu se podle Barbory Hrdličkové teprve ukážou. Poté, co se podaří epidemii překonat.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme