Na transplantaci čeká 112. den, při životě ji drží umělé plíce. Podobný případ lékaři ve světě nepamatují
Paní Hana byla do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze přijata 28. ledna. Čtrnáct dní poté podstoupila operaci, která jí dočasně zachránila život. Dostala takzvaný oxygenerátor, jenž už jí ale od té doby museli osmkrát měnit. Během koronavirové krize se totiž transplantace plic, již matka dvouleté holčičky nutně potřebuje, téměř nedělaly. Situace se ale podle hrudního chirurga z pražského Motola Roberta Lischkeho pomalu vrací k normálu.
Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze stráví většina lidí podle vedoucího lékaře z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Martina Balíka šest dní. Hana tam ale leží už přes tři měsíce.
Paní Hana nutně potřebuje transplantaci plic, jde o každý den. V době koronaviru ale chybí orgány
Číst článek
„Měla šest naprosto fatálních komplikací, ze kterých jsme ji během léčby vždycky vytáhli. Teď se jí tedy daří pořád stejně, rehabilituje,” řekl pro iROZHLAS.cz.
První v Česku
Čím přesně si Hana musela projít, neupřesnil. Uvedl ale, že v takových případech jde o embolické, neurologické a zánětlivé problémy.
Matka dvouleté holčičky byla do nemocnice přijata 28. ledna, v únoru pak podstoupila unikátní operaci, která jí zachránila život. Jako první v republice dostala mimotělní oxygenerátor, kterým protékají dvě třetiny krevního oběhu a obchází plíce. „Nemá to udělané jako pumpu, která by ji pevně vázala. Může se s tím pohybovat,” vysvětlil docent Balík.
Během pobytu už jí lékaři přístroj osmkrát měnili. „Nejdéle, co kdy pacient takto přežil, a těch kazuistik, které máme, je asi dvacet, bylo 79 dní,” popsal. Unikátní zákrok byl ve světě zatím proveden jen na zhruba dvaceti nemocných, v Česku si ho lékaři vyzkoušeli poprvé.
Na samotnou transplantaci ale žena stále čeká. Případ komplikuje i to, že paní Hana má krevní skupinu nula, pro kterou je nejtěžší najít shodu. „Snažíme se jí zuby nehty zachránit, i protože je to mladá, zdravá, vysokoškolsky vzdělaná dáma, s dvouletým dítětem a excelentním sociálním zázemím,” dodal Balík.
V Česku se ale transplantace plic kvůli koronaviru zkomplikovaly, byť oficiálně program pozastaven nebyl. Od konce února do konce dubna proběhly v tuzemsku jen dvě.
Průměrně přitom podle Balíka operatéři provedou 55 takových zákroků ročně, tedy zhruba jeden týdně. „Nejsou nabízeni dárci k odběru orgánů,” vysvětlil pro iROZHLAS.cz.
Nedostatek dárců plic
Lékaři jsou v tomto případě odkázáni na traumacentra velkých nemocnic, která mají nejčastěji v péči oběti nehod nebo úrazů. Například přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ostravské fakultní nemocnice Pavel Ševčík vyloučil, že by jeho pracoviště dárcovský program programově utlumilo.
Čeští lékaři napojili pacientku na umělou plíci. Zákrok celosvětově podstoupilo jen dvacet nemocných
Číst článek
„Jsme připraveni vykonávat dárcovský program v této chvíli ve stejném rozsahu. Je však pravda, že už jsme delší dobu dárce neměli,“ řekl v půli dubna Radiožurnálu. Domníval se, že za to může úbytek dopravních nehod. Podle dat policie se ale počet mrtvých na silnicích oproti březnu loňského roku výrazně nezměnil.
Proč počet dárců během března klesl, tak není jasné. Podle Balíka za to ale mohl strach z nemoci covid-19. „Řada zdravotníků je ‚ovládána’ nějakou obavou, že plíce se rovnají koronavirus a že v tomto případě nebudou dárce nabízet,” vysvětlil.
Situace se ale podle vedoucího programu transplantace plic z pražského Motola Roberta Lischkeho pomalu začíná vracet k normálu. „Už jsme nastartovali a rovnou jsme udělali dvě operace v dubnu a dvě v květnu,” řekl serveru iROZHLAS.cz. „Jsme rádi, že je to za námi, že programy fungují a všichni v dárcovských nemocnicích dělají, co můžou. Teď to běží stejně jako dřív,” dodal.
Pacientů, kteří stejně jako je paní Hana, potřebují transplantaci plic každým dnem je v Česku podle Lischkeho jen několik. Motol momentálně nehospitalizuje žádného. Ve svých domovech ale na transplantaci plic čekají desítky lidí.
