Laureátem Ceny Vize 97 je Andrew Lass, americký profesor kulturní a sociální antropologie

V mládí ho z Československa vyhnal Husákův normalizační režim. Andrew Lass se přesto do svého rodiště vrací rád a často. I proto americký profesor kulturní a sociální antropologie dodnes mluví bezchybně česky. Za celoživotní dílo, ve kterém vždy hájil svobodu slova a myšlení propojenou s mravní zodpovědností, převezme dnes Cenu Vize 97. V den nedožitých 78. narozenin Václava Havla mu ji předá Dagmar Havlová.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stanislav Grof obdržel 5. 10. v Pražské křižovatce Cenu Nadace Vize 97 manželů Havlových | Foto: Tomáš Vodňanský | Zdroj: Český rozhlas

„V dětství jsem měl špatné sny, kdy jsem se jako Pražák-cizinec necítil vždycky nejlíp. Často jsem byl obětí šikany,“ vzpomíná Andrew Lass na své dětství a mládí v Československu, kde jeho rodiče působili jako novináři. Lass se tak dokonce dostal i do tehdejšího Československého rozhlasu.

Přehrát

00:00 / 00:00

S laureátem Ceny Vize 97 Andrewem Lassem natáčel redaktor Martin Karlík

„Můj otec, který tady působil jako novinář, a pracoval ve vašem rozhlase v zahraničním vysílání, si všiml, že nejraději poslouchám v 10 hodin dětský rozhlas. A ptal se mě, jestli bych se s těmi lidmi a dětmi co rozhlas hrají, chtěl seznámit. Řekl jsem, že ano a on mi zařídil setkání s Dismanovým dětským souborem,“ vzpomíná.

V Československu Lass studoval. Jeden rok na FAMU a pak na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1968 se stal členem Pražské surrealistické skupiny. Těsně před ukončením studií byl společně s rodiči vyhoštěn.

To mu zřejmě zachránilo život, protože mu lékaři ve Spojených státech odhalili zhoubný nádor. Za oceánem pak vystudoval a od roku 1999 je profesorem kulturní antropologie, kterou vyučuje v Massachusetts, přednáší také v České republice:

„Působím spíš na Moravě, na Masarykově univerzitě a na Univerzitě Palackého.“

Po revoluci se Andrew Lass angažoval v pomoci českým a slovenským knihovnám s digitalizací. Zároveň ale varuje před tím, aby se studenti spoléhali jen na elektronické zdroje informací.

„Jestliže budeme na základě technologií tvrdit, že už nepotřebujeme budovy, protože se člověk může učit doma, tak vylejeme dítě i s vaničkou. V prostředí výuky na semináři se odehrává velmi mnoho věcí, které nesouvisí pouze s tím, co je napsané v nějakém textu,“ dodává.

Martin Karlík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme