Nejvíc tratíme chudými doktorandy. Na výuku silnějších ročníků chybí deset miliard, říká Plaga

Mladí univerzitní učitelé v Česku si stěžují, že jejich platy jsou menší než na středních a základních školách. Jejich iniciativa chce do vysokého školství přidat 11 miliard korun. „Během následujících let bude muset systém obsloužit o čtvrtinu více studentů a dá se odhadnout, že tento objem prostředků tam chybí,“ říká pro Radiožurnál Robert Plaga, předseda Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství a bývalý ministr školství.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Organizátoři pondělního protestu v centru Prahy, iniciativa Hodina pravdy, požadují navýšení rozpočtu pro vysoké školy v příštím roce o jedenáct miliard korun. Považujete tento požadavek za oprávněný?
Myslím si, že ten požadavek oprávněný je. Bavme se o výši prostředků, protože jedenáct miliard meziročně se v rozpočtu vysokých škol asi neobjeví.

Přehrát

00:00 / 00:00

Bekův požadavek šesti miliard je extrémně ambiciózní. Vysoké školy by uvítaly i pět miliard, kdyby měly záruku nárůstu také do dalších let, míní exministr Plaga

Ale už minulý rok jsem říkal, že v jejich rozpočtu chybí šest až devět miliard korun, protože po růstových letech 2017-21, kdy rozpočet vzrostl o 37 procent – méně než v regionálním školství, ale je potřeba si uvědomit, že do roku 2019 klesala věková kohorta devatenáctiletých, takže šlo o solidní růst – tak v dalších letech, kdy skutečně přichází na vysoké školy silnější ročníky, už nárůst prostředků není, ani aby to pokryl.

Dá se říct, že zhruba deset miliard korun je díra v rozpočtu vysokých škol.

Jak se dá tato částka objektivně vypočítat?
Řada přístupů spočívá ve srovnání se zahraničím ve výdajích na studenta. Ale když si jen vezmeme status quo v ČR v roce 2021, stačí se podívat na to, že během následujících let bude muset systém obsloužit o čtvrtinu více studentů.

Samozřejmě to není tak, že by to mělo růst lineárně, ale i z toho, že 80 procent prostředků z tzv. příspěvku, o kterém se bavíme, jde na mzdy akademických pracovníků, se dá skutečně odhadnout, že tento objem prostředků tam v tuto chvíli chybí.

Vy jste teď řekl, jak vysoké procento z toho, co dostávají vysoké školy, jde na platy, čímž už možná odpovídáte na moji další otázku. Když říkáte, že vysoké školy jsou podfinancované, kde peníze nejvíc chybí? Jsou to právě platy těch, kteří na vysokých školách pracují?
Vysoké školy jsou financovány příspěvkem na vzdělávací činnost. To je položka, o které se teď bavíme a která primárně souvisí s kvalitní vzdělávací činností. Pak také z prostředků na vědu a výzkum, ale to je jiná přihrádka.

Bek: Vláda se k výdajům na školství zavázala. U obrany se také nikdo neptal, kde na to vzít

Číst článek

Samozřejmě, jedna věc jsou kvalitní projekty, evropské projekty a věda a výzkum jako takové. Primární rolí vysokých škol je ovšem kvalitní vzdělávání. Pokud jsou v systému mladí lidé, tak si zaslouží kvalitní vzdělání a vzdělávací činnost je primárně financována z prostředků, o kterých se bavíme.

Pro představu posluchačů, dnes je tam zhruba 30 miliard korun, které ročně jdou na veřejné vysoké školy jako příspěvek na vzdělávací činnost. Vysoké školy udávají, že z toho zhruba 80 procent jde na mzdy na vysokých školách.

Studenti bez peněz

Národní ekonomická rada vlády v letošních doporučeních upozorňuje ještě na jednu věc, a to na velkou neúspěšnost vysokoškolského studia v Česku. Na nedávné konferenci, kterou pořádal vzdělávací think-tank Vzdělávání 2021, zaznělo, že podle statistik za posledních deset let dokončilo bakalářské studium jen 40 procent studentů, tedy většina bakaláře nedokončila. Magisterské studium mělo neúspěšnost 40 procent. Ukazuje to z vašeho pohledu, že studenti třeba nebyli spokojeni s úrovní vysoké školy? O čem vypovídá tato statistika?
My jsme shodou okolností pár měsíců zpátky pořádali kulatý stůl k této problematice. Já bych největší problém toho drop-outu, to znamená neúspěšných či extrémně dlouhých studií, viděl u doktorských studií, kde je jasné, že daný člověk směřuje na akademickou, vědeckou dráhu a kde je „odpadovost“, s omluvou, vysoká.

To jsou naprosto neefektivně vynaložené prostředky a pevně doufám, že zlepšení podmínek doktorandů, aby si nemuseli vedle studia přivydělávat anebo neodešli v průběhu studia jinam, protože neuživí rodinu, bude jeden z faktorů, který sníží poměr nedokončených doktorských studií.

Vysokým školám chybí až 9 miliard korun. Průměrný plat akademiků je iluzí, kritizuje exministr Plaga

Číst článek

U nižších stupňů, magisterského anebo ještě lépe u bakalářského studia, je potřeba jít po příčinách. My jsme se na kulatém stole bavili, že to číslo, které je vysoké a samozřejmě by se mělo snížit, nejde vzít jen tak dohromady.

U některých studentů jsou to sociální problémy, které mají, že nejsou schopni studia ufinancovat, a proto končí. To je ztráta pro zdejší ekonomiku, pro tuto zem. Tady by zřejmě byl potřeba nějaký systém návratných půjček pro studenty.

Mrzí mě, že do novely, která je teď ve Sněmovně, neprošlo rozšíření okruhu studentů, kteří mohou dostat sociální stipendia, protože by to snížilo míru neúspěšných studií z tohoto důvodu.

Pak je část studentů, jak uvádí vysoké školy, kteří si jdou jen pro statut studenta, ale studium pak ani nenavštěvují. To je problém zneužívání systému pro získání výhod, řešitelný možná větší flexibilitou na straně vysokých škol.

„Podfinancování vysokého školství se může odrazit i v kapacitách, které budou především veřejné vysoké školy poskytovat.“

exministr Robert Plaga

A pak je ještě jeden důvod, který častokrát tuto statistiku zastírá: jako neúspěšná se svého času v některých statistikách objevovala i studia, kdy student vysokoškolské studium dokončil, ale tím, že ukončil jeden obor a přešel jinam, se započítal jako neúspěšný.

Takže to nevypovídalo o neefektivně vynaložených prostředcích, protože on se rozkoukal a třeba zjistil, že jiný obor mu vyhovuje lépe. Není to optimální, bylo by fajn, kdybychom studenty dokázali navést od začátku, ale když vezmu specifika té generace, která se skutečně snaží si vybrat a rozhoduje se možná později než moje generace, tak to zas není až taková chyba.

To znamená, příčin je tam více a na každou příčinu drop-out je trochu jiný lék. Je ale dobré, že řada kolegů už je popsala. Něco je řešitelné legislativně, něco bude potřeba vyřešit legislativně a finančními pobídkami.

Vy už jste v našem rozhovoru upozorňoval, že na střední školy se dostávají a budou dostávat populačně silnější ročníky. Jsou na to vysoké školy alespoň částečně připravené? Nebo to, co jsme třeba vloni zažívali ohledně přijímacích zkoušek na střední školy, nás za tři roky čeká u přijímacích zkoušek na vysoké školy?
Myslím si, že u vysokých škol nás to nečeká. Vysoké školy jsou způsobem studia schopny flexibilně – nebo flexibilněji než gymnázia v Praze – na situaci reagovat. Na druhou stranu bych nepodceňoval podfinancování vysokého školství, které se může odrazit i v kapacitách, které budou především veřejné vysoké školy poskytovat.

Ale to, o čem se tu bavíme, nebude na první pohled zjevné: nepůjde o počet studentů, ale o případnou klesající kvalitu výuky. Byl bych velmi nerad, kdyby skutečně z vysokých škol lidé odešli a došlo ke zhoršení kvality výuky.

O kolik by se měly navýšit kapacity vysokých škol?
Když se podívám na čísla ministerstva školství, tak pokud bychom chtěli obsloužit stále stejné procento z věkové kohorty devatenáctiletých, bavíme se o dvaceti- až pětaadvacetiprocentním nárůstu do roku 2029.

Měl by stát podle Roberta Plagy řešit a regulovat, u kterých oborů by kapacita měla růst víc? A kam cílit s prostředky na vědu a výzkum? Poslechněte si celý rozhovor v audiu v úvodu článku.

Tomáš Pancíř, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme