Mám obavy ze Zemanovy kohorty panošů, Ovčáčka by měli na hodinu vyhodit, říká šéf Ústavního soudu Rychetský

Je vidět, že zdravotní stav prezidenta Miloše Zemana se v poslední době zhoršil, míní předseda Ústavního soudu a někdejší místopředseda Zemanovy vlády Pavel Rychetský. Ve velkém rozhovoru pro server iROZHLAS.cz se pustil i do prezidentových spolupracovníků. Okomentoval také hlasování o důvěře pro vládu Andreje Babiše, svoje další plány v setrvání v čele Ústavního soudu či blížící se volbu prezidenta. V ní postrádá osobnost se silným příběhem.

Rozhovor Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čtyřiasedmdesátiletý Pavel Rychetský je v čele Ústavního soudu už téměř 15 let

Čtyřiasedmdesátiletý Pavel Rychetský je v čele Ústavního soudu už téměř 15 let | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Když se řešilo, kdo by mohl nahradit prezidenta Miloše Zemana, skloňovalo se i vaše jméno. I sám prezident Zeman vás označil za svého důstojného nástupce. Kolikrát byla nabídka kandidovat reálně na stole? Je například známo, že to bylo v roce 2003, když jste byl místopředsedou vlády.
Tehdy na mě bylo naléháno ze strany nejsilnějšího klubu, ale i dalších stran, abych kandidaturu přijal. Patrně by to znamenalo, že bych byl společný kandidát celé vládní koalice (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL – pozn. red.). Já jsem to ale odmítl. Odmítal jsem to opakovaně, protože to není funkce, která by mě přitahovala.

Prezident si vyrazil z ruky zbraň, když ujistil sněmovnu, že ji nerozpustí, říká Rychetský

Číst článek

Přesto, litoval jste někdy, že jste do toho nešel?
Upřímně, se zvolením Václava Klause jsem skutečně nepočítal, protože v Parlamentu měl menšinu. V tu chvíli jsem si říkal, že nekandidovat možná byla chyba. Zejména mi to pak říkalo moje široké okolí.

V čele Ústavního soudu jste už téměř 15 let. Původně jste avizoval, že byste chtěl v polovině svého druhého funkčního období skončit. To se ale nestalo, jelikož jste byl zvolen předsedou Konference evropských ústavních soudů. Tento mandát vám vyprší za tři roky, co pak?
Nikdy nelze s jistotou říci, že budu zdravotně celou dobu tuto funkci schopen zastávat. Musím říci, že zatím ale nemám žádné problémy. Ve svém věku dvakrát týdně hraju tenis, v zimě lyžuji, a jsem tedy zatím schopen tuto funkci zastávat.

Vstoupí při vašich úvahách do hry i nějaké další faktory?
Rozhodování do značné míry ovlivní nejen moje osobní situace, ale také celková situace v této zemi, a zejména to, kdo by mě ve funkci měl nahradit. Než bych se rozhodl k rukám prezidenta složit svůj předsednický mandát, tak bych předtím s tím, kdo bude prezidentem, chtěl tuto otázku probírat.

Obavy ze Zemanových panošů

Za největšího favorita se označuje Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Současně ale například Deník loni napsal, že by prezident Miloš Zeman mohl mít s jeho nominací problém. Mohl by toto být konkrétní důvod, proč byste se rozhodl svůj mandát dokončit?
Nemusí to být výlučně pan doktor Baxa. Ale pan doktor Baxa je nepochybně jednou z nejvýraznějších postav českého právnického světa a byl by skvělým kandidátem na tuto funkci. Pokud mám z něčeho obavy, tak z kohorty panošů, která funguje na Hradě kolem pana prezidenta.

Máte na mysli kancléře Vratislava Mynáře a poradce Martina Nejedlého?
To si můžete dosazovat dle libosti.

Z čeho konkrétně vaše obavy pramení?
Především z toho, že ke mně též pronikly zprávy, že postoj k možné kandidatuře pana Baxy již není tak jednoznačný tak, jako byl před několika lety. Nevylučuji, že mají svého koně.

Máte z okolí prezidenta Zemana obavy i ve vztahu k jiným oblastem než k volbě vašeho nástupce?
V obecné rovině mohu říct, že se stalo nikoli pozitivní tradicí v naší zemi, že se na Pražském hradě kolem toho, kdo je zrovna prezidentem, formují vždy skupiny lidí, které nejsou schopny s prezidentem vést dialog včetně kritických postojů. Funkce prezidenta má asi negativní vliv na osobnost člověka, protože všichni tři čeští prezidenti po čase výkonu funkce vyžadovali, aby kolem nich byli jenom „přikyvovači“. Z Hradu se vytratil dialog.

Ovčáčka by měli vyhodit

Další výraznou postavou Hradu je mluvčí Jiří Ovčáček. Z jeho veřejných výstupů přitom často lze jen velmi těžko rozpoznat, zda jde o jeho osobní názory, nebo zda mluví za prezidenta. Je to v pořádku?
Považuji za nepřijatelné, aby úředník jakýmkoli způsobem na soukromém twitteru vyslovoval hodnoticí soudy o ústavních činitelích. Takový úředník by měl být během jedné hodiny vyhozen. Nedovedu si představit, že by si tisková mluvčí Ústavního soudu zřídila twitter a začala tam psát osobní hodnocení vlády nebo jiného ústavního činitele.

Na druhou stranu Ovčáček to vysvětluje tím, že se s prezidentem velmi dobře zná a dokáže jeho postoje předvídat, navíc je s ním rámcově konzultuje.
Jejich vztah nemohu posuzovat, ale v žádném případě není vůbec v kultivované společnosti přijatelné, aby úředník státního aparátu vyslovoval jakékoliv hodnoticí soudy o ústavních činitelích země.

Dnes stojíme před historicky druhou přímou volbou hlavy státu. Vy jste nedávno uvedl, že narušila stabilitu našeho ústavního systému. Byla tedy chyba přímou volbu prezidenta zavádět?
Když jsem byl ještě ve vládě, byl jsem spíše zastáncem změny Ústavy směrem k přímé volbě prezidenta. Způsob, jakým byla provedena, ale nebyl podle mého soudu racionální. Nikdo se nezamýšlel nad Ústavou jako celým systémem uspořádání demokratického právního státu a jenom se do ní neorganicky vložila změna volby hlavy státu. Dnes jsem toho názoru, že tato změna nebyla moudrá. Jsem si ale vědom, že již není cesty zpět.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský čte odůvodnění zamítnutí stížnosti Tomia Okamury | Foto: ČTK

Přímá volba dává prezidentovi silný mandát, proto by mělo dojít k rozšíření jeho kompetencí. To je výrok Miloše Zemana. Souhlasil byste s tím?
Přímá volba skutečně vnesla do našeho ústavního systému disharmonický prvek. Zatímco předchozí model, který jsme měli nepřetržitě od roku 1920, viděl jediný zdroj legitimity v přímo voleném Parlamentu, najednou vedle toho máme přímo voleného prezidenta. Teoreticky se tak může stát, že z hlediska počtu získaných hlasů bude silnější mandát prezidenta než sněmovny nebo senátorů.

Nepodporuje to tak argumentaci prezidenta Zemana?
Opakovaně zdůrazňuji: není vůbec vhodná doba na reformu Ústavy. Tím méně není vůbec vhodná doba na dílčí zásahy do Ústavy. Ty by byly ještě zhoubnější.

Zeman nepůsobí zdravě

V souvislosti s kampaní se hodně řeší i zdraví prezidenta. Jak na vás působí, když ho sledujete při jeho veřejných vystoupeních?
Osobně se s ním vidím jednou za rok, krátce 28. října na Pražském hradě. I letos jsme se po oficiálním programu viděli v prezidentském salonku, a když jsem ho pak opouštěl a loučil se, říkal jsem: Pane prezidente, opatrujte se. Nepůsobil na mě jako osoba kypící zdravím.

Souputníci na křižovatce. Proč tolik překvapila Rychetského kritika Zemanovy hradní éry?

Číst článek

Je od něj zodpovědné jít do další volby, když jeho zdravotní stav není ideální a není jisté, zda funkci zvládne na dalších pět let?
To je opravdu věc jeho úvahy, nehodlám to hodnotit. Pan prezident je o necelý rok mladší než já, známe se řadu let a nemohu nevidět, že přece jen v posledním roce či dvou došlo, alespoň vnějškově, ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

Má být zdraví hlavy státu veřejnou záležitostí?
To je velmi choulostivá otázka. Samozřejmě, že veřejnost má mít základní informaci o tom, v jaké kondici jsou její reprezentanti. Na druhé straně detaily o zdravotním stavu jakékoliv osoby patří mezi citlivé a choulostivé problémy, které jistě nemají být veřejně přístupny.

„Pan prezident je o necelý rok mladší než já, známe se řadu let a nemohu nevidět, že přece jen v posledním roce či dvou došlo, alespoň vnějškově, ke zhoršení jeho zdravotního stavu.“

Pavel Rychetský (předseda Ústavního soudu)

Jsme na konci prvního funkčního období vlády prezidenta Zemana. Je něco, co byste udělal jinak než on?
Nemám rád otázky, které očekávají, že budu pronášet kritiku hlavy státu. Což ani z pozice předsedy Ústavního soudu nemohu. Mimo jiné proto, že kdykoli je zvolen nový prezident republiky, vždy ode mě dostane pozvání na Ústavní soud, které využije, protože to je poprvé a naposledy, kdy sem přijíždí jako vážený host. Jinak sem pak už přijíždí jako strana, kterou soudíme, ať už žalující, nebo žalovaná. Už jen tento fakt mi brání hodnotit činy prezidenta.

Na Kajínka byl prezident moc přísný

Přece jenom bychom se vás rádi zeptali na jeden konkrétní krok prezidenta Zemana, a to je milost pro Jiřího Kajínka. Nemohlo to alespoň v určité části společnosti podrýt víru ve spravedlnost?
To je jedna z výlučných kompetencí, která se objevila v naší Ústavě. Nevím, co předcházelo rozhodnutí prezidenta Zemana prominout zbytek trestu panu Kajínkovi. Předpokládám ale, že bylo vedeno úvahou, že pan Kajínek je ve výkonu trestu déle než 23 let a že je to doba dostatečně dlouhá, aby byl smysl trestu naplněn. Jestli měl i jiné motivy, to nevím.

Jeho rozhodnutí o podmíněném propuštění je velmi neobvyklé v jiném směru, a sice v tom, že je v nejpřísnější možné formě. Po dobu nejdéle možnou, to je sedm let, se pan Kajínek nesmí dopustit žádného trestného činu, ani nedbalostního, jinak se mu obnoví trest doživotí. Což si myslím, že je přehnané. Obvyklé by bylo, když někoho propouštím z výkonu trestu formou milosti, že podmínku na časové období budu vázat na to, že nespáchá žádný úmyslný trestný čin, nebo dokonce závažný trestný čin. Tady může dojít k dopravnímu přestupku, při kterém dojde ke škodě a naplnění skutkové podstaty, může to být dokonce nedbalostní delikt a najednou se znovu nastartuje doživotní trest. Tady si myslím, že to pan prezident přehnal nebo neměl zkušené rádce v této oblasti.

Jiří Kajínek opouští rýnovickou věznici v Jablonci nad Nisou | Foto: ČTK

Podle takové logiky by se tedy teď měly přehodnotit všechny tresty pachatelů, kteří jsou potrestáni za obdobné zločiny a už byli dostatečně dlouhou dobu ve vězení. Jaký je důvod nepropustit také je?
Člověk, který je 23 let ve výkonu trestu s trestem doživotí, je v neustálém kontaktu s psychology a s vězeňskou službou, musí tak o něm být nějaké informace, které mohou odůvodnit po tak dlouhé době výkonu trestu udělení milosti. Nevím, jestli si toto aparát kanceláře prezidenta dostatečně zjišťoval a ověřoval.

Fakt ovšem je, že značnou roli zřejmě hrálo i to, co já jsem prezidentovi Zemanovi říkal, když ještě byl předsedou vlády, ve které jsem byl ministr spravedlnosti. Tehdy jsem podával stížnost ve prospěch pana Kajínka pro porušení zákona. Nikdy jsem si nemyslel, že je anděl. Ze spisu naopak vyplývalo, že má velmi bohatou kriminální minulost, ale výlučně majetkovou, nikdy ne klasickou násilnou trestnou činnost. Tenkrát jsem dospěl k závěru, že jeho odsouzení nebylo dostatečně důkazně podloženo, a to jsem i veřejně prohlásil.

Čili vy jste milost pro Jiřího Kajínka uvítal?
K tomu se dá těžko vyjadřovat, protože žádost o milost pro pana Kajínka byla podávána opakovaně, už když byl prezidentem Václav Havel a pak Václav Klaus. A tehdy jsem jako ministr spravedlnosti měl negativní stanovisko, ale také tam nebylo těch 23 let ve výkonu trestu.

Miloš Zeman hned po zvolení slíbil, že bude prezident, který spojí českou společnost. Podařilo se mu to?
To je jeden z negativních aspektů přechodu k přímé volbě prezidenta. Nemůže vyústit jinak než ve spor ve veřejném prostoru nejen dvou různých osobností, ale dokonce koncepcí. A to nemůže vést k žádnému sjednocení národa. Viděli jsme to i na soupeření Hillary Clintonové a Donalda Trumpa. Také rozdělilo společnost a sjednocení je pak velmi obtížné. Když se v minulosti hledala hlava státu, k čemu inklinovala naše veřejnost? Mít na Hradě profesora nebo generála. Pokud možno osobu se silným osobním příběhem. Nerad konstatuji, že máme v tuto chvíli nouzi o prezidentské kandidáty se silným osobním příběhem.

Mezi současnými kandidáty tedy nikoho takového nevidíte?
Tak výrazná osobnost, na jakou by si veřejnost nepochybně přála a na jakou je zvyklá, se nevynořila.

Vládu Andreje Babiše čeká ve sněmovně hlasování o důvěře. Je dost pravděpodobné, že ji nezíská. Jak se k takové situaci staví Ústava?
Nijak. Počítá s tím, že nějakou dobu nemusíme mít prezidenta, a stanoví, jaké instituce dočasně přebírají jeho kompetence. Stejně počítá i s tím, že nemusíme mít Poslaneckou sněmovnu. Ústava ale vůbec nepočítá s tím, že bychom, byť na jeden den, neměli vládu. Je to logické, vláda odpovídá za vše, za běžný chod státu. Proto i vládu bez důvěry či v demisi má podle Ústavy prezident povinnost pověřit dočasným výkonem funkce. Ústava dočasnost nemůže vymezit časově ani věcně, rozsahem kompetencí. Je jenom věcí jisté kultury, aby vláda bez důvěry nečinila kroky přesahující její udržovací povinnost.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský | Foto: Michaela Danelova | Zdroj: Český rozhlas

Jaké činy takové vlády by byly nepřijatelné?
To není možné vyjmenovat, to je věc konkrétního posuzování. Může se stát, že by Ústavní soud stál před otázkou, zda akt vlády v demisi byl ústavně přijatelný, či nikoliv.

Bez důvěry může Babiš vládnout jen dočasně

Může kabinet vládnout v demisi celé čtyři roky?
To je výklad, který by většina konstitucionalistů nebyla ochotna akceptovat. Jak jsem již říkal, jediným zdrojem legitimity vlády je Poslanecká sněmovna. Vláda bez důvěry nemá podle Ústavy jinou možnost, než vládnout dočasně. Je povinností hlavy státu odstartovat další proceduru jednání o získání důvěry, nebo rozpustit sněmovnu.

Hlasoval byste pro vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání?
Nevím, jestli je to pro mě v mé funkci zrovna vhodná otázka. Řeknu to obecně. Rozsah poslanecké imunity je v našem systému přehnaný, vztahuje se na jakékoliv podezření z jakýchkoliv trestných činů spáchaných kdykoliv, kdekoliv. I v době před vznikem poslaneckého mandátu. Jsem názoru, že uzrál čas k omezení poslanecké imunity na akty, výroky a skutky, které jsou vykonány v době výkonu poslaneckého mandátu. Je v zájmu Parlamentu, aby ve všech jiných případech vždy rozhodl o vydání.

Ve sněmovně zasedla extremistická SPD, co když se její poslanci dopustí výroku za hranicí zákona? Pak je také ochrání imunita?
Tam bude zajímavé sledovat, jestli se výroku dopustí mimo výkon svého mandátu, nebo při výkonu mandátu. Připouštím, že míra svobody projevu zákonodárce při výkonu mandátu je velmi široká a může být chráněna imunitou. Kdyby tak ovšem činil mimo výkon mandátu, třeba na twitteru, bylo by na místě vydání.

V souvislosti se žádostí o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka jsme slyšeli silné výroky z úst jejich spolustraníků, třeba od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který označil žádost jako účelovou a načasovanou před volbami. Má ministr spravedlnosti takto mluvit o práci státního zastupitelství a policie?
Stručná odpověď: slušela by mu větší zdrženlivost.

„Uzrál čas k omezení poslanecké imunity na akty, výroky a skutky, které jsou vykonány v době výkonu poslaneckého mandátu. Je v zájmu Parlamentu, aby ve všech jiných případech vždy rozhodl o vydání.“

Pavel Rychetský (předseda Ústavního soudu)

Ústavní soud pojistkou demokracie? Naivní

Po posledních parlamentních volbách se hodně mluví o demontáži demokracie, vítězství protestních stran a porážce tradičních partají. Očekáváte větší tlak na Ústavní soud? Často je společně se Senátem označován jako pojistka demokracie.
Současná situace není specificky česká, je to situace celé euroatlantické civilizace, která se evidentně vyčerpala. Lidé ztratili důvěru v tradiční systémy, vidíme to v Americe a v celé Evropě. Pravda je, že demokratické země na západ od nás jsou robustnější v obraně základních hodnot ústavního státu. Vidíme, co se v posledních letech děje v Polsku i v Maďarsku, a já nemohu vyloučit podobné tendence v České republice. Přes to jsem optimista a věřím, že náš ústavní systém obstojí a základní hodnoty dokáže ochránit.

Na druhou stranu, i když mi může lichotit, že média opakovaně zdůrazňují, že Ústavní soud je pojistkou demokracie, je to trochu optimistická a naivní představa, protože k Ústavnímu soudu musí být otevřeny dveře. Jinými slovy, on nemá v žádném případě právo ujmout se jakékoliv věci a rozhodovat z vlastní iniciativy. Pouze tehdy, když se na něj prezident republiky, vláda, skupina zákonodárců obrátí. A já si vůbec nejsem jist, jestli by takto vymezené subjekty měly vůli se na Ústavní soud obrátit.

Proč SPD Tomia Okamury lidé věří zjevně nesplnitelné sliby, například zákaz islámu?
Teď řeknu čistě subjektivní úvahu. Základní problém nejen naší společnosti je celková únava a nedůvěra ve fungování systému liberální demokracie, který se skutečně vypotřeboval. Vznikal ve druhé polovině 19. století a byl založen na systému masových politických stran, které jednoznačně reprezentovaly jasný zájem jisté společenské skupiny. Existovaly křesťanské strany, živnostenské strany, agrární strany, sociální demokracie.

Toto sociální rozvrstvení společnosti se zcela rozmazalo, tradiční politické strany tak ztratily elektorát a nenašly cestu k elektorátu, který je bezradný a má pocit, že nemá reprezentanty. Tím se vytváří živná půda pro jakékoliv formy populismu, demagogie a podbízení. Volič velmi lehko skočí na líbivé sliby. Bezradná společnost má pak vždy tendenci hledat mesiáše a neuvědomuje si, že je to vždy cesta k horšímu.

Zhloupli zároveň lidé tak, že si nejsou schopni ověřit informace a kriticky tyto líbivé sliby hodnotit?
Ne, zhloupla jejich politická reprezentace. Ujel jí vlak, nepochopila, že se odtrhla od svého tradičního elektorátu a nenašla nový.

Kristýna Guryčová, Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme