Dejte nám abramsy, žádají ukrajinští tankoví velitelé u Bachmutu. Museli si koupit i vysílačky

Západní státy v poslední měsících slíbily dodat Ukrajině desítky moderních tanků. Jejich dodávky ale váznou. Na frontě zatím velitelé tanků sní o novém vybavení, které by mělo nahradit staré sovětské. „Uvědomujeme si, že zatímco naši kolegové trénují na novém vybavení, musíme vydržet,“ řekl deníku The New York Times u Bachmutu velitel, který si říká Poltava. Jeho zástupce tak trpělivý není: „Dejte mi abramse, nebo mě odsud dostaňte.“

Bachmut (Ukrajina) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ukrajinští tankisté u Bachmutu

Ukrajinští tankisté u Bachmutu | Foto: Marko Djurica | Zdroj: Reuters

„Probudíš se a pomyslíš si: Sakra, zase jsem se probudil ve válce,“ stěžuje si zástupce velitele tankové roty Kancléř. Stejně jako jeho velitel Poltava odmítá reportérovi The New York Times říct své skutečné jméno.

I když ani jemu, ani jeho veliteli Poltavovi nevyhovuje stará sovětská technika a své vysílačky si museli koupit sami, jsou připraveni bojovat s Rusy i bez pomoci Západu. „Budeme je bít i kameny, ale bude to trvat déle,“ popisuje Kancléř.

Vojákyně se obávají ruského zajetí, některé u sebe proto nosí granát, popisuje ukrajinská veteránka

Číst článek

Jejich motivace zůstává vysoká. „Jsme doma. Nikoho jsme nezvali, aby sem přišel se zbraněmi,“ říká velitel roty Poltava.

Oba toho za sebou mají už hodně. Absolvovali tankovou akademii v Charkově – Kancléř v roce 1988 a Poltava v roce 1992. V armádě ale pak dlouho nezůstali.

Poltava jako mladý důstojník ještě sloužil na základě smlouvy s ruskou armádou v Gruzii a pomáhal anektovat Abcházii.

Během toho ho oslovil Gruzínec a zeptal se ho, co v zemi dělá. „Stojím tam a říkám: ‚Bráním vlast.‘ Podíval se mi do očí a zeptal se: ‚Synu, kde je tvá vlast? Odkud jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Jsem z Charkova na Ukrajině.‘ A on na to: ‚A tohle je Poti, Gruzie.‘ A pak mi plivl do tváře. Bylo to jako facka. Byl jsem zaskočen. A pak jsem si pomyslel: ‚Co tady dělám?‘“ popsal Poltava okamžik, kdy se rozhodl z armády odejít.

‚Chystají se do bitvy a smějí se‘

Nyní, když bojuje proti Rusku, nutí ho to se zamyslet nad mnoha nepravdami, které ho učili na sovětské vojenské škole. Včetně toho, že sovětské tanky jsou lepší než americké abramsy.

„Vždy nám říkali, že USA a NATO jsou naši nepřátelé, ale ukázalo se, že je to naopak. Ti, o kterých jsme si mysleli, že jsou naši přátelé, nás bodli do zad,“ dodává jedenapadesátiletý Poltava.

‚Raketový hřbitov‘. V Charkově sbírají nevybuchlé střely, slouží i k usvědčení ruských generálů

Číst článek

Jeho o šest let starší zástupce Kancléř prý nikdy sovětské propagandě nevěřil. Jeho dědečka z otcovy strany během Stalinovy éry popravili. Jeho rodiče si vybudovali domov v Luhansku na východě Ukrajiny, kde Kancléř zůstal až do roku 2014, kdy kontrolu nad oblastí převzali Ruskem podporovaní povstalci.

„Moji rodiče byli sirotci a Rusko chce moji rodinu znovu zničit,“ dodal. Když začala válka, vrátil se z Německa, kde pracoval, odeslal své čtyři děti do bezpečí do zahraničí a přihlásil se jako dobrovolník. Když velení zjistilo, že je tankista, okamžitě jej s Poltavou postavilo do čela tankové roty. A od té doby bojují.

A vysokou morálku si udržují nejen oni dva, ale také zbytek jejich jednotky. „Chystají se do bitvy a smějí se jako koně. Jsou unavení, ale pořád mají smysl pro humor,“ říká Poltava.

A za pravdu mu dává i jeden z velitelů tanků, osmatřicetiletý Svjatoša. „Je to nejlepší práce. Nakrmí tě, obléknou tě, dají ti drahý tank, dají do něj palivo, dají ti munici. A neúčtují vám za to peníze. Co se ti nelíbí?“ směje se, zatímco čeká na povel k útoku.

pj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme