Američané si veteránů z Iráku váží
Mnoho zemí světa si připomíná Den Veteránů. Spojené státy si svou svobodu vybojovaly ve tvrdých válkách s britským koloniálním impériem a od té doby si Američané svých veteránů velmi váží. Hodně bolestné jsou pro ně zkušenosti s jejich nejmladší generací, s veterány z Iráku.
Pro americké vojáky má Den veteránů i výhody. Svátek letos připadl na sobotu, a proto velká část armády měla volno už v pátek. Oficiální část je velmi symbolická. Ve Washingtonu jsou to hlavně důstojné akce, třeba na vojenském hřbitově v Arlingtonu. Pro veterány se tu podniká i řada neformálních věcí, a to doopravdy od srdce, třeba spanilé jízdy na motocyklech a i jiné akce kamarádů a dalších lidí, kteří si veteránů velmi váží. Ale asi nejsymboličtější je, že prezident Bush udělí in memoriam nejvyšší Medaili cti poručíkovi námořní pěchoty Jasonu Dunhamovi.
Americká Medal of Honor se uděluje za hrdinství a hlavně za oběť pro záchranu spolubojovníků. Američtí vojáci mají odjakživa základní úkol nikdy nenechat své druhy ve zbrani napospas. Zachraňují je, a to za každou cenu. To je základní jistota, na kterou se američtí vojáci můžou spolehnout.
Poručík Dunham při kontrole na rušné silnici zachytil teroristu, který chtěl zaútočit na hlídku granátem. Snažil se mu v tom zabránit, pustil se s ním do souboje, ale útočníkovi se podařilo odhodit granát směrem k vojákům. A poručík Jason Dunham se na něj vrhnul vlastním tělem. Snažil se ho ještě pod sebou přikrýt helmou, ta však zachytila jen část střepin. Američané ho rychle letecky dopravili do nemocnice v Bethesdě v Marylandu u Washingtonu, ale za 8 dní zemřel.
Jakkoliv je válka v Iráku mezi Američany nepopulární, postavení nových veteránů je mnohem lepší než někdejší zkušenosti jejich předchůdců z války Vietnamu. Veteráni z organizace Vets of Foreign Wars v Novém Mexiku zpravodaji Českého rozhlasu v USA Alexandru Píchovi potvrdili, že 60. a 70. léta byla pro tehdejší generaci veteránů nešťastná. V Americe bylo silné hnutí proti válce ve Vietnamu, lidé to ani nevnímali jako obranu proti šíření komunismu a celé se to vlastně nespravedlivě obracelo proti klukům, kteří se vraceli z hrozné války, z buše se zraněními - a často psychicky úplně na dně.
Vztah k vojákům a k novým, nejmladším veteránům z Iráku je podstatně jiný. Američané většinou opravdu nechtějí, aby jejich muži i ženy umírali v Iráku, ale hodně si jich váží. Válku v Iráku totiž americká společnost v mnohém ohledu bere jinak než Vietnam.
Američané se sice ve volbách vyslovili hlavně proti válce v Iráku, ale Amerika nezažívá takové demonstrace jako za války ve Vietnamu. V Albuquerque jsem třeba mluvil s lidmi, kteří chodí vítat na vojenské letiště veterány z Iráku. Mají jakousi špionážní síť a zjišťují hlavně ty, kteří třeba nemají příbuzné. Nakoupí jim pak dárky, jdou je přivítat na letiště, aby věděli, že je tu někdo čeká - a váží si jich.
Pokud jde o Vietnam, sami veteráni z Vietnamu našemu zpravodaji říkali, že nyní je vztah k nim dobrý, ale tehdy, před desítkami let, prostě lidé nějakou vzdálenou válku proti ještě vzdálenějšímu komunismu, někde ve špinavé džungli, nechápali.
11. září 2001 byla však Amerika napadena přímo ve svém srdci. Byl to nejhorší, nejkrvavější útok ze zahraničí na "mainland", na hlavní území Spojených států. A jakkoliv Američané nejsou spokojeni s tím, jaké výsledky a dopady má americká strategie na Blízkém východě, těch svých obyčejných vojáků a veteránů si nesmírně váží. Vědí, že jsou to jednak opravdu profesionálové, ale také, že Ameriku a spojence prostě brání.
