Amnesty International bilancuje: Za 50 let se jí povedlo osvobodit 44 tisíc vězněných
Amnesty International si připomíná 50 let od založení. Britský právník Peter Benenson založil její působení na rychlém a hromadném rozesílání dopisů autoritářským režimům ve světě. Václav Havel se s organizací setkal nedlouho poté.
„Už v 60. letech tady byli z centrály v Londýně já jsem se trošku o ně staral a oni byli samozřejmě sledováni, ale decentně. Nebyla po nich zmínka v novinách ani o jejich činnosti, ani nějaké útoky na ně. Těšili se určitému respektu, což bylo pro mě docela překvapující. Nebyli vyhoštěni, nebyli nazváni rozvraceči, nepříteli a podobně.“
20 let od založení své pobočky v Praze chce Amnesty pomoci třem pronásledovaným, a to ze Sýrie, Číny a Íránu. Havel se stal patronem této výroční kampaně.
Podpora byla důležitá
Sám byl totiž v jejich postavení v roce 1979, kdy ho Amnesty prohlásila za tzv. vězně svědomí. Na podporu jeho propuštění a dodržování lidských práv v Československu začal pak komunistický režim dostávat kolem 25 až 30 000 dopisů ročně.
„Když jsem já byl ve vězení, tak jsem dostával velké množství takových podpůrných dopisů z nejrůznějších zemí světa. A to mi samozřejmě vězeňská správa nedávala a když jsem odcházel z vězení, najednou mně dali ohromnou krabici plnou všelijakých pozdravů a projevů sympatií z Nigérie a já nevím odkud, z nejrůznějších zemí. A já vím, jak to bylo ohromně povzbuzující pro člověka, neboť jsme se o těch sympatiích dozvídali oklikou, i ještě v době, kdy jsme neměli ten balík v ruce, že. A ta solidarita, ty dopisy těm vládám, režimům, té moci, jakož i projevy sympatie adresované přímo těm jednotlivcům, to všechno má ohromný význam. Já vím, že nebýt této solidarity, já jsem tam v tom vězení byl daleko déle," prohlásil bývalý disident a prezident.
Režimy buď zuří, nebo dopisy ignorují
Je těžké zjistit, do jaké míry dopisy pomáhají konkrétně, řekla Rádiu Česko
ředitelka české pobočky Amnesty International Dáša Van der Horst:
„Na druhé straně zase máme nějaké statistiky, že za těch posledních 50 let existence Amnesty bylo propuštěno 44 tisíc lidí, o které se kdy Amnesty zajímala, což je opravdu vysoké číslo.“
Režimy mají všeobecně dvě taktiky: buď dopisy ignorují, nebo jsou pobouřené, což je případ Běloruska: „Obviňují potom Amnesty z toho, že má různé politické zájmy. Ale my víme, že ty aktivity, když už probíhají a když už probíhají tak masivně, tak ten režim se jimi musí zabývat.“
Internet pomáhá, ale i škodí
Dnešní disidenti to díky internetu mají jednodušší, ale vystavuje lidi rizikům.
„Právě jeden z těch našich případů, což je ten čínský novinář, tak ten se dostal do vězení za to, že něco poslal z adresy Yahoo a Yahoo ho, když to řeknu lidově, práskla. Díky tomu on skončil tam, kde skončil,“ uvedla konkrétní příklad ředitelka české pobočky Amnesty International Dáša Van der Horst.
Podpisy na podporu
Václav Havel se stal dnes prvním signatářem dopisu na pomoc třem stávajícím disidentů: Syrský právník Muhannad al-Hassání si odpykává tříletý trest vězení a má doživotní zákaz působení za to, že pomáhal obhájcům lidských práv.
Čínský novinář Ši Tao má zůstat 10 let za mřížemi za to, že přeposlal známým důvěrný email čínské vlády s instrukcemi o tom, jak psát o výročí zásahu proti demonstrantům na Náměstí nebeského klidu. A Íránce Sakíne Aštíániové hrozí ukamenování za nevěru.
Podpisy na jejich podporu Amnesty ode dneška sbírá na webu, 27. května jí v pouliční kampani pomůžou středoškoláci z nejméně 13 škol z celé republiky
