Maořané slavili národní svátek
O Novém Zélandu se v posledních dnech mluví hlavně v souvislosti s dvěma Čechy souzenými za údajné pašování vzácných orchidejí. Nový Zéland ale včera žil něčím úplně jiným. Jeho obyvatelé totiž slavili národní svátek - Waitangi Day. Tradičně velká šou pořádali i Maoři, Polynésané, kteří Nový Zéland osídlili ještě před Evropany.
"Kia ora, vítejte", zdraví se se mnou jeden z mužů z městečka Rotorua. Čekal jsem ještě tradiční tření nosem o nos, bohužel nepřišlo. Hudba znějící z tzv. Velkého domu ale dala rychle na tuto maličkost zapomenout.
Původně Polynésané přistáli na Novém Zélandu před tisíci lety a podle přírodních úkazů pevninu nazvali "Aoteraoa - Země dlouhého bílého mraku". Mlhovina visící kolem masívů velehor se dodnes nezměnila a každý, kdo do Rotorua, ležícím na severním ostrově, přijede, se o tom může přesvědčit.
Spjati s Matkou Zemí dodnes uctívají své bohy a hlásí se k tradici. Scházejí se ve velkých domech - marae, i když, pravda, mnohem častěji je to kvůli představení pro turisty. Jsou však příliš hrdí na to, aby ve společnosti hráli druhé housle a v posledních letech získali několik vymožeností. V televizi se vysílají zprávy v maorštině, brzy budou mít i vlastní program a jsou důležitým jazýčkem na misce politických vah. Zlí jazykové tvrdí, že si Maoři vše vydobyli silou, pravdou je, že pohled na potetovaného válečníka vyplazujícího jazyk a mávajícího kopím, vzbuzuje přinejmenším úctu.
Vyplazený jazyk však znamená i ochranu soukromého majetku, proto mnoho dřevěných soch s vyplazeným jazykem často stojí u maorských příbytků. Potetované jsou i ženy. Na rtech, bradě a prsou. Dříve je takto "zdobil" kněz, tohunga ta moko, a to kostěným dlátem namáčeným ve směsi sazí a smůli stromů kauri, dnešní moderní postupy jsou ale méně bolestivé. Dřevo ze stromů kauri se používalo i k stavbě válečných kanoí a i když Maoři žijí mnoho let v míru, při svátečních příležitostech si rádi zatančí bojový tanec Haka sloužící k zastrašení nepřátel.
Jak jsem se mohl přesvědčit, Maoři nejen "zastrašují protivníka", ale rádi se chlubí. "Řekni mi nejdelší slovo ve vašem jazyce", požádal mne jeden z nich. Učinil jsem tak, on se však jen usmál. A pak spustil:
Musel jsem přiznat, že měl pravdu. Ono slovo v překladu znamená "místo, kde se shromažďují válečníci pro Wahiao". Naštěstí pro mne nikdo z nich nechtěl bojovat a já se v klidu mohl vypravit na cestu za stejně zvláštními postavami, hobity, kteří v nedaleké Matamatě měli svou vesnici. A vůbec mi nevadilo, že byla jen "filmová" a sloužila výhradně k natáčení trilogie "Pán prstenů".
