Rok od katastrofálních povodní si v těchto dnech připomíná Pákistán. Došlo k nim následkem nadmíru silných monzunových dešťů. Zhruba pětina z celkové rozlohy jihoasijské země byla pod vodou. Záplavy zasáhly podle pákistánských úřadů 20 milion lidí.

1:22 26. července 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Voda spláchla v Pákistánu území o rozloze Rakouska, Švýcarska a Belgie dohromady. Tisíce lidí se utopily nebo umřely na choleru. Pozorovatelé se shodují v tom, že tu nejhorší krizi se Pákistáncům podařilo překlenout.

Jak ale vysvětluje pákistánský novinář Daúd Khattak z rozhlasové stanice Ma šál, mnoho věcí se stále po záplavách vyřešit nepodařilo:

„Dám vám příklad z oblasti údolí Svát. To bylo nejvíce zasaženou oblastí, kde zahynula spousta lidí a zničeno bylo mnoho živností. Svát byl také donedávna oblíbenou turistickou destinací. V roce 2009 to všechno zhatil Taliban a o dva roky později pak ještě povodně. A peníze, které vláda místním po povodních dala, zdaleka nestačí na to, aby se lidem mohl vrátit život do dřívějších kolejí.“

7 milionů lidí přišlo při povodních o střechu nad hlavou. Tisíce domků voda zničila jenom proto, že byly hliněné. Jak říká koordinátor pro projekty v Pákistánu organizace Člověk v tísni Tomáš Kocián, stavitelé nových obydlí se proto teď snaží pro chudé Pákistnáce používat pálené cihly:

„My jsme do současné doby postavili 1800 domů, dalších dva tisíce máme rozestavěných. A z těch 1800 je 222 domů, které byly postaveny pro lidi, kteří si nemohli v žádném případě dům postavit. A potom je ta velká část, kdy lidi mají kapacity, možnosti a schopnosti domy postavit, ale nemají finanční prostředky. Těm materiál nakupujeme a poskytujeme jim technickou asistenci.“

Úskalí humanitární pomoci

Většina humanitárních organizací se bezesporu snaží pomoci hlavně postiženým lidem. Novinář Daúd Chattak ale upozorňuje, že zejména u velkých katastrof to vždy bude mít svá úskalí:

„Ty peníze, co se dostanou do velkých neziskových organizací, se dál distribuují do těch menších a z těch zase do ještě menších a tak dále. Až pak se teprve dostávají k lidem. Částka, která k nim doputuje, je však mnohem nižší, než byla ta původní.“

„Pokud chtějí tedy západní země pomoci, neměly by dávat vybrané prostředky pákistánské vládě, ale konkrétním místním renomovaným neziskovým organizacím,“ uzavírá pákistánský novinář.

Martina Hanáčková, mta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít