Slovenské Levočské hory přežily pobyt ruských vojáků bez újmy
Po ruských vojácích zůstaly většinou v Československu hlavně zničené domy a krajina zamořená strojním olejem a municí. Některé oblasti přesto vyvázly ze sovětského pobytu bez větších šrámů. Platí to i o slovenském pohoří Levočské vrchy. Do letošního ledna tam byl ještě vojenský prostor, teď je to velký kus krásné přírody, který čeká na novou šanci.
Jedeme lesem po celkem kvalitní cestě a pronikáme stále hlouběji do bývalého vojenského prostoru Javorina mezi Levočou a Kežmarkem. Právě zachovalé asfaltky a zpevněné lesní cesty jsou tady nejviditelnějším dědictvím po armádě, nejenom té sovětské, ale i československé.
Tohle dědictví ale nikomu nevadí. Naopak, po liduprázdných cestách se rádi prohánějí cyklisté a dokonce i in-line bruslaři.
„Tam už ani není poznat, že tam někdy kasárny byly, všechno je zbourané,“ ukazuje Martin Pitoňák, dnes sedmdesátiletý rodák z vesnice Ruskinovce, která už dávno neexistuje.
V roce 1953, když tu armáda zřídila vojenský prostor, musel pan Pitoňák, stejně jako stovky dalších lidí z vojenského prostoru odejít a skoro 40 let se nesměl vrátit. Do rodného údolí se díval jenom dalekohledem z protějšího kopce.
Bývalý vojenský prostor
Pan Pitoňák nemá Rusy rád. Nebyli to sice oni, kdo ho vyhnal z rodné vesnice, to byla československá armáda, ale jak sám říká, Rusům nikdy nepřišel na chuť. Tady v Javorině každopádně nezpůsobili největší škody Rusové, ale dlouholetý správce místních lesů, československá armáda, která kácela na co přišla.
Krajina v Javorině tedy dostala zabrat, přesto je na tom v porovnání s ostatními bývalými prostory sovětské armády na Slovensku o poznání lépe. Když letos v lednu vojenský prostor zaniknul, otevřely se nové možnosti. Výhodná je poloha prostoru kousek od Tater a od spišských gotických památek.
K tomu se místní rodáci snaží znovu oživit místa svého dětství. To všechno dohromady znamená šanci pro budoucnost. Do Levočských vrchů se už začínají vracet turisté, mezi nimi i čeští zvědavci.
