Analytik: Teprve se ukáže, jestli USA nechají Kurdy napospas Turecku. Eskalaci v Sýrii nikdo nechce

„Mediální obraz je takový, že Spojené státy zradily Kurdy. Teprve se ale ukáže, jestli USA skutečně předhodí své kurdské spojence Turecku a bez skrupulí je nechají napospas. Já osobně jsem vůči tomuto scénáři skeptický,“ říká ředitel Centra blízkovýchodních vztahů CEVRO Institutu Tomáš Kaválek. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz také popisuje historické vztahy Kurdů s Ankarou, ale i další možné scénáře turecké ofenzivy na severu Sýrie.

Ankara/Damašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé prchají ze syrského města Ras al-Ajn | Foto: Rodi Said | Zdroj: Reuters

Turecko ve středu zahájilo vojenskou operaci na severovýchodě Sýrie, jejímž cílem má být podle oficiálního stanoviska Ankary vytvořit na jižní straně hranice se Sýrií bezpečnostní zónu, která umožní návrat syrských uprchlíků. Je tohle skutečně hlavní motivace Turecka k zahájení ofenzivy? 
Ankara v první řadě usiluje o omezení kurdského vlivu v severovýchodní Sýrii. Jde jim o oslabení tamní Kurdy dominované administrativy, o to se snaží dlouhodobě. Existence jakékoliv kurdské entity – nejen v Sýrii, ale i v jiných zemích – je pro Turecko potenciální problém. Tato entita je navíc úzce provázaná se Stranou kurdských pracujících (PKK), která s Tureckem bojuje už od roku 1984 a Ankara ji považuje za hrozbu své národní bezpečnosti.

Turecká armáda hlásí svou první oběť ofenzivy proti Kurdům. Na opačné straně má být 277 mrtvých

Číst článek

Další motivací, která souvisí i se dvěma předchozími operacemi v Sýrii „Štít Eufratu“ a „Olivová ratolest“, je pak snaha zajistit si to, že Ankara nebude odstavena z jednání mocností o poválečném uspořádání Sýrie.

Jsou tu i vnitropolitické důvody, kterým nasvědčuje hlavně načasování operace. Strana prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana AKP v březnu letošního roku ztratila v lokálních volbách klíčová města – Ankaru a Istanbul. Istanbul pak ještě rozhodněji, když se volby paradoxně na popud AKP v červnu opakovaly. To byla první velká prohra AKP, která navíc řeší ekonomické problémy Turecka.

Další motivací je také situace kolem uprchlíků, proti kterým roste silná nechuť místního obyvatelstva. V Turecku se nachází přes tři a půl milionu Syřanů, převážně to jsou sunnitští Arabové. S tím jde ruku v ruce Erdoğanův – alespoň propagovaný – záměr využít pohraniční oblasti k přesídlení části syrských uprchlíků. Podle mapy, kterou Erdoğan propagoval, by v první fázi mělo jít o jeden milion lidí a při postupu dál na jih o dalších milion až dva. Je ale otázka, zda je něco takového vůbec realizovatelné.

Obecně můžeme říct, že odvracení pozornosti od domácích problémů hraním na nacionalistickou strunu prostřednictvím zahraničně politických kroků, je něco, co AKP dělá obvykle – je to nástroj konsolidace moci.

Američané odvezou ze Sýrie vězně z řad Islámského státu. Při turecké ofenzivě by mohli uprchnout, bojí se

Číst článek

Podle deklarací Turecka je cílem operace vytvoření bezpečné zóny, nemůže ale Turecko onou ofenzivou o šance na její vznik spíš přijít? O zóně Turecko jednalo se Spojenými státy, Trump ale do Ankary vzkazuje, že s vojenskou operací nesouhlasí. 
Spojené státy v čele s Donaldem Trumpem se vyjadřují chaoticky – řekl bych až přihlouple a nekonzistentně – a není vůbec jasné, jaká konkrétní dohoda tam je, nebo není. Je nepředstavitelné, aby Turecko podnikalo operaci takového ražení bez souhlasu USA. Turci používají letectvo a drony, Spojené státy ale kontrolují vzdušný prostor, bez jejich souhlasu by to proto nebylo možné.

Situace je tedy nejasná. Operace zatím probíhají výhradně v oblasti mezi Tal Abyadem a Ras al-Aynem, kterému Kurdové říkají Sere Kani. To je poměrně široká hraniční oblast, kde ale žije velmi málo Kurdů – primárně je obývaná sunnitskými Araby a najdeme zde i zástupce turkmenské menšiny. Právě tato oblast byla vyklizená americkými jednotkami a zároveň byla předmětem srpnové dohody mezi USA a Kurdy a také mezi USA a Tureckem. V důsledku toho zde Kurdové začali vyklízet své obranné pozice a valy, a začátkem září zde USA s Turky dokonce zahájili společné patroly.

Evropský tisk k turecké ofenzivě: Trump zradil kurdské spojence, pro Evropu to může být noční můra

Číst článek

Zatím tedy nevíme nic a musíme počkat, jak se bude situace dál vyvíjet. Mediální obraz je takový, že Spojené státy zradily Kurdy. Teprve se ale ukáže, jestli USA skutečně předhodí své kurdské spojence Turecku, bez skrupulí je nechají napospas a úplně se z regionu stáhnou. Já osobně jsem vůči tomuto scénáři skeptický. Možná je to tak trochu zbožné přání. Spojeným státům by ale nepřidalo na reputaci, pokud by tímto způsobem hodily spojence přes palubu.

Můžete popsat, proč jsou Kurdové pro Turecko natolik důležití, že je ochotné jít kvůli nim do konfliktu a způsobit další destabilizaci Sýrie? 
Nesmíme zapomenout na to, že v Turecku máme zhruba 20 až 25 milionů Kurdů. Ta čísla se liší, protože turecký stát během sčítání obyvatelstva nikdy neměl zájem přiznávat, kolik na svém území Kurdů, jež kvůli odstředivým tendencím tradičně považuje za pátou kolonu, vlastně má. Už během vzniku moderního Turecka po první světové válce probíhaly kurdské rebelie, kdy Kurdové požadovali svůj stát. Turecko se přitom až do 90. let drželo politiky, která samotnou existenci Kurdů v zásadě popírala – říkali jim horští Turci.

Jakékoliv kroky vedoucí k nezávislosti nejen v Turecku, ale i v okolních státech, jsou proto pro Ankaru problém a potenciální ohrožení bezpečnosti. Povstání Kurdské strany pracujících Turecko s přestávkami čelí už od roku 1984. A byť PKK operuje v různých oblastech – určitou dobu například i v Íránu – Turecko je hlavní cíl jejich snažení.

Pojďme si udělat přehled v jednotlivých zkratkách, které se kolem Kurdů točí. Ofenziva má být zaměřena na kurdské milice YPG, arabsko-kurdské jednotky SDF byly spojencem USA v boji proti Islámskému státu, tureckou Stranu kurdských pracujících (PKK) zase Ankara označuje za teroristy. Můžete popsat, jaký je mezi těmito entitami vlastně vztah? 
YPG jsou v překladu Lidové obranné jednotky – je to v podstatě mužské ozbrojené křídlo syrské odnože PKK – politické strany PYD (Sjednocená demokratická strana PYD je kurdská politická strana, která vznikla v roce 2003 v severní Sýrii – pozn. redakce). Pokud se podíváme na organizační strukturu PKK jako takové, na pankurdské úrovni máme KCK, což je Svaz komunit Kurdistánu a ten má politické odnože v Turecku, Sýrii, Iráku i Íránu – v případě Sýrie je to PYD a pak má ozbrojené křídlo YPG.

Je poměrně zajímavé, že třeba termín PKK byl krátce po roce 2000 oficiálně zrušen při nejrůznějších organizačních změnách, kterými PKK procházela poté, co Turci odsoudili na doživotí jejich lídra Abdullaha Öcalana. Tento termín se ale stále používá – sami Kurdové a sympatizanti PKK ho pořád používají.

Nechá Trump Kurdy v Sýrii na holičkách? ‚USA a Turecko mají stále čas krizi vyřešit,‘ říká Laně

Číst článek

Arabsko-kurdská koalice SDF vznikla až v roce 2015, YPG je ale její dominantní ozbrojenou složkou. Cílem vzniku SDF bylo rozptýlit image, že se jedná pouze o kurdské uskupení – důvody k tomu byly dva. Jednak už se postupovalo proti IS spíš na arabských územích, proto tam jsou i arabské jednotky, a druhá věc je, že její vznik mimo jiné požadovali i Američané, aby právě rozptýlili obraz YPG jako odnože PKK a čistě kurdské entity. USA totiž mají PKK na seznamu teroristických organizací.

V reálu jsou ale YPG naprosto klíčové. Kurdové obecně mají v rukou drtivou většinu klíčových velitelských pozic a zároveň mají velmi silné slovo ve velení a strategickém rozhodování kádrů přímo z PKK. Takže vztah mezi nimi je velmi organický a nemůžeme říct, že YPG nebo PYD by jednaly zcela nezávisle na PKK. Je to komplexní záležitost.

Rozpoutání rozsáhlého konfliktu nikdo nechce

Jaké bude mít ofenziva dopad na Kurdy v Sýrii? S blížící se porážkou Islámského státu Kurdové doufali, že by mohli dosáhnout na vytvoření autonomního regionu, zůstali ale osamocení a nemají dost prostředků, aby ofenzivě zabránili.
To, jaké bude mít ofenziva dopady na Kurdy, je velkou otázkou. Zatím toho moc nevíme. Ofenziva je zatím poměrně omezená, a to na oblast mezi Tal Abyadem a Ras al-Aynem. Ale pokud by se turecké operace rozšířily do regionů, které jsou obývané primárně kurdským obyvatelstvem a kde je také větší hustota zalidnění, jako je Kobání, znamenalo by to destrukci těchto měst a exodus uprchlíků.

Zničení by bylo obrovské hlavně v momentě, kdy by se Kurdové intenzivně bránili. Hovoří se o 300 až 350 tisících lidí, kteří by mohli proudit – nejspíš – do iráckého Kurdistánu, který je ale už tak přetížený uprchlíky.

A jakou pozici by měli v rámci severovýchodní Sýrie? To opravdu nevím, závisí to na jednání s režimem Bašára Asada. Jeho představitelé už v prohlášení ostatně vybízeli „marnotratné syny, aby se vrátili do jeho náruče“, pokud dostanou rozum. Těžko říct, co si pod tím představit. V dlouhodobém horizontu ale bude záležet hlavně na poválečném uspořádání Sýrie, a to bude předmětem komplexní dohody mezi Íránem, Ruskem, syrským režimem, Tureckem a Spojenými státy.

Expertka: Břemeno migrace nemůže ležet jen na Itálii a Řecku, výhrůžky ale řešení napříč EU nepřinesou

Číst článek

Velká část území, které v současnosti Kurdové kontrolují – ať už je to bývalé hlavní město samozvaného chalífátu Rakká, Dayr az-Zaur – se nachází v arabských rurálních oblastech. To situaci komplikuje. Pokud by režim v Damašku chtěl fungující stát, nemůže se vzdát obilnice své země a v drtivé většině také nalezišť ropy a zemního plynu, která se nacházejí v oblastech kontrolovaných Kurdy.

Od čeho se bude situace odvíjet?
Bude záležet na tom, jaké parametry bude turecká operace mít. Tady se už dostáváme do spekulací, ale jestli USA nadále zůstanou garantem Kurdů, lze si představit, že jejich situace bude obecně lepší než před válkou. Vytvoření nějaké autonomie dané ústavou, jako má třeba irácký Kurdistán, považuji spíš za nepravděpodobné. Ale pokud dojde na scénář, kdy Turecko obsadí všechny klíčové kurdské oblasti, šance na zlepšení pozice Kurdů bude minimální. Na Kurdy by to mělo samozřejmě velice neblahý dopad, když vidíme, jak se Turecko chovalo například v Afrínu. Myslím si ale, že na tento scénář spíš nedojde.

Co se stane se zadrženými bojovníky a sympatizanty Islámského státu, které nyní v táborech hlídají kurdské milice?
Už se objevují zprávy o tom, že se útočí na strážné v některých táborech, jako je al-Húl, kde jsou hlavně ženy a děti včetně těch ze zahraničí, mimo jiné ze zemí Evropy. Celkem tam je kolem 70 tisíc lidí. Co se s nimi stane, se těžko odhaduje. Médii proběhla zpráva, podle které mělo být součástí dohody mezi Tureckem a Spojenými státy to, že Turci převezmou odpovědnost za bojovníky Islámského státu a případně i jejich ženy a děti. Prohlášení se však průběžně mění.

Sice výjimečně, ale v tomto případě naprosto chápu rozhořčení Donalda Trumpa nad tím, že evropské a další státy tento problém naprosto ignorují, odmítají převzít zodpovědnost za své občany a dávají od nich ruce pryč. V Evropě – ať už jde o Německo, Francii nebo Británii – není zájem se tím systematicky zabývat. Některé z těchto lidí si na své území sice převzaly, jednalo se hlavně o děti, ale systematicky se nic neděje.

Souhlasíte tedy s obavami expertů, podle kterých další destabilizace v regionu může vést k oživení buněk Islámského státu? Jak vážná je tato hrozba? Může se situace vrátit tam, kde byla třeba před dvěma třemi lety?
To, že by se situace vrátila tam, kde byla tři roky nazpátek, kdy Islámský stát kontroloval velkou část území v Iráku a Sýrii, se podle mě nestane. Nicméně Islámský stát v těchto oblastech i nadále operuje, Kurdové sami čelili jeho útokům a obdobě probíhají operace proti Islámskému státu i v Iráku.

Trump se Ukrajinu vydírat nepokoušel, ani po telefonu, ani při osobní schůzce, říká Zelenskyj

Číst článek

Samozřejmě platí, že pokud by se Kurdové začali soustředit na boj s Tureckem, odsálo by jim to zdroje, ale i zájem zaobírat se arabskými oblastmi, kde Kurdové žijí minimálně – to je právě Rakká nebo Dayr az-Zaur. Určitě by to vytvořilo vakuum a nevím, kdo by měl zájem ho rychle zaplnit. Pokud by tedy došlo na černý scénář, tedy intenzivnější tureckou operaci, Islámský stát by si mohl mnout ruce.

Co čekat dál? Může se ofenziva zvrtnout v rozsáhlejší vojenský konflikt?
To by byla opravdu spekulace. Já si ale myslím, že ne. Je tu zájem válku spíš ukončit a řeší se jiné problémy, jako je napětí mezi Íránem a Američany a jejich spojenci v Perském zálivu, což je hlavně Saúdská Arábie. Sýrie má v tomto konfliktu své místo, ale nemyslím si, že by byl zájem vyvolat další eskalaci v Sýrii.

Určitě nedojde ke střetům mezi Tureckem a Spojenými státy nebo dalšími zeměmi, které mají v Sýrii stále některé jednotky či poradce, jako jsou Francouzi či Britové. Nakonec to jsou stále spojenci v rámci NATO. Turecko Severoatlantickou alianci o této operaci informovalo a nějakým způsobem spolu komunikují.

Uvidíme tedy, jak se situace bude vyvíjet. Ale v momentě, kdy máme blízko sebe nejrůznější bojující strany, může nastat problém. Opravdu si ale nedokážu představit, kdo by měl zájem na rozpoutání rozsáhlejšího vojenského konfliktu.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme