Zahraniční noviny o soumraku militantního islámu
Dnešní zahraniční tisk píše o reakci na izraelský útok v Gaze, soumraku militantního islámu v Íránu a také o Berlusconim, který je prý zrozený pro oběti.
Komentátoři zahraničních novin se věnují napětí, které před několika dny znovu na Blízkém východě vzrostlo:
Švýcarský Basler Zeitung k tomu poznamenal: To, že se Izraelci v boji proti palestinskému terorismu pokusili zatknout toho, kdo ve stínu atentáty organizuje, je pochopitelné. Je to jejich právo. Přesto noční letecký nálet na vůdce Hamasu nemá nic společného s legitimní sebeobranou. Nepřiměřené masívní vojenské násilí v hustě obydlených oblastech a krvavá lázeň mezi nevinnými civilisty mění úder v teroristický čin. A protože ho Šaron jako šéf vlády nakázal, jedná se o čin státního terorismu.
Cílené zabíjení militantních Palestinců patří už dlouho k drsné strategii války proti terorismu, napsal vídeňský Kurier. O zacílení nemůže ale v případě nočního raketového útoku v obytné části Gazy řeč. Když pak izraelský ministr přiznává, že nebyl úmysl, při tomto aktu sebeobrany zabít nevinné, zní to cynicky. Kdo vrhá neočekávaně kolem půlnoci rakety na obytné domy, musí se smrtí civilistů počítat. Akce způsobila, že na rubu staré pravdy má násilí mnoho tváří. Ale přesně to bylo účelem.
Od doby, kdy Ariel Šaron kraluje v Jeruzalému, izraelsko-palestinská tragédie nepřestala a ještě se vyostřila, napsala římská La Repubblica. Mezinárodní odpor se směřuje jednou proti Palestincům, potom zase proti Izraeli, podle toho, jaký je počet obětí mezi dětmi. Taková instinktivní reakce by nás mohla vést k racionální úvaze: Měl by být terorismus předhazován těm, kdo za sebou nemají suverénní a uznaný stát? Jinými slovy, v případě, že by palestinský prezident Arafat, který už dávno nemá svůj lid pod kontrolou, předal svůj úřad mladšímu člověku, připravenému k jednání, je možné doufat, že by i Šaron měl brzy svého nástupce? Šaron s Arafatem už dávno prokázali, že nejsou použitelní pro mír.
Teror je vždy terorem. Tak hodnotí počínání Izraele v palestinském pásmu Gazy komentář polského deníku Gazeta Wyborcza.
Silvio Berlusconi vždy vynikal obětavostí: když Itálii dominovala státní televize, obětoval se a začal podnikat v televizním průmyslu - a stal se nejbohatším mužem v zemi, poznamenává rakouská Die Presse. Když se zdálo, že se Itálie propadá ke dnu, obětoval se znovu a stal se premiérem. Když ministr zahraničí Ruggiero ustoupil, přinesl novou oběť a vedle premiéra se stal i ministrem zahraničí. Nyní je podle svých slov připraven k nové oběti: chce se stát hlavou státu a sice takovým, který by měl pravomoce srovnatelné s těmi, jaké má francouzský nebo dokonce americký prezident. Ale obětuje se rád: kvůli svým obchodním zájmům, své ješitnosti, i proto, aby i v dalších letech unikal justici. Doufejme, že Itálie trvale tolik obětavosti unese.
