Zahraniční tisk o arabském summitu v Bejrútu
Arabský summit v Bejrútu, považovaný za poslední naději na obnovení blízkovýchodního dialogu, ztroskotal hned dvakrát, píše milánský deník Corriere della Sera: Prvním důvodem byl krvavý masakr palestinského kamikadze v Netanji, druhým pak potvrzení hlubokých rozporů mezi Araby, které činí saúdskoarabský mírový plán jen málo věrohodným. Teror se znovu hlásí ke slovu, Arabové se hádají, izraelský premiér Ariel Šaron nehodlá ustoupit - to vše jsou důkazy pokračující tragédie, dodává list.
Izraelské vedení to v těchto dnech nemá s rozhodováním o dalším postupu v boji proti radikálům zrovna jednoduché, komentuje situaci na Blízkém východě moskevský deník Kommersant. Na jedné straně požadují Spojené státy od ministerského předsedy Ariela Šarona, aby na násilné akce teroristů nereagoval odvetou. Na druhé straně však politici a izraelští občané požadují rozhodnou odpověď v boji proti terorismu. Kdyby Šaron rezignoval na vojenský protiútok, mohl by z toho mít ve svém táboře problémy. Již nyní si premiér musí nechat líbit výtky, že sleduje události s fatální nerozhodností, uzavírá Kommersant.
Pokud chtěl předseda HZDS Vladimír Mečiar přesvědčit Ameriku, že není překážkou pro vstup Slovenska do NATO, pak měl raději zůstat doma, soudí slovenský deník Sme. To, co předvedl na půdě Spojených států, muselo washingtonské politiky nanejvýš utvrdit v názoru, že Mečiar je nereformovatelný a inertní vůči změně. Řeči o dvojím metru vůči němu na jedné straně a Solanovi a Iliescovi na straně druhé či blufy o soustředění celé síly NATO "proti jednomu člověku" jsou projevy stejného Vladimíra Mečiara, který po madridském summitu aliance řekl, že Madelaine Albrightová se dohodla s Borisem Jelcinem na nepřijetí Slovenska.
Šéfa nejsilnější slovenské opoziční strany do Ameriky nikdo nevolal, pozval se sám. Když už však přišel, od amerických představitelů si vyposlechl pravý opak toho, co chtěl slyšet. Teze vyslovená americkým velvyslancem při NATO Nicholasem Burnsem, že vedení HZDS se nezměnilo, což je pro jeho vládu velkým rizikem, totiž platí bez ohledu na to, zda Mečiar přicestuje do USA, nebo sedí doma, uzavírá Sme.
Soudy vstupují na scénu, protože média nejsou schopna regulovat sama sebe, píše britský The Independent. Zveřejněním důvěrných zpráv o drogové závislosti supermodelky Naomi Campbellové podle výroku soudu překročil list The Mirror hranici legálnosti. Soud stanovil definici soukromé sféry, na jejíž ochranu má každý nárok. Mezi oblasti, které do této sféry spadají, zařadil informace o zdraví a lékařské péči, stejně jako údaje z osobního a rodinného života. Hranice, za kterou přestává veřejný život a začíná oblast soukromí, však není úplně jasná.
Současné zmatky plynou z toho, že soudy různým způsobem vykládají deklaraci o lidských právech. Během uplynulé dekády se také změnily vztahy mezi veřejností a médii. Role médií v souvislosti se smrtí princezny Diany rovněž sehrála svou roli. Navzdory různým výrokům soudů však jedno zůstává jasné: Důvod, proč se mnoho lidí odvolává k soudu, je ten, že seberegulace prostřednictvím takzvané "Komise pro stížnosti na tisk" nefunguje. Dokud Komise nenabrousí své zuby a nezakousne, bude k ničemu. Ochrana soukromí pak zůstane výlučně v rukou soudů, uzavírá britský The Independent.
