Nejstarší absolvent Masarykovy univerzity se dožívá stovky
Osobně pogratulovat jednomu z absolventů Masarykovy univerzity dnes přišli prorektor Jiří Němec a děkanka Právnické fakulty Naděžda Rozehnalová. Takové návštěvy nebývají příliš časté, k této byl ale zcela pochopitelný důvod: Vladimír Večeřa z Brna promoval na právnické fakultě v prosinci 1936 a zítra se dožívá sta let. Podle pečlivě vedeného univerzitního archívu je vůbec nejstarším žijícím absolventem. Návštěva byla přínosem pro obě strany.
Vladimír Večeřa odemyká a zve nás dál. Ve skromném bytě si hned bere slovo děkanka jeho alma mater Naděžda Rozehnalová.
„Pane doktore, dovolte mi, abych vám jako děkanka jménem Právnické fakulty popřála ještě nějaký ten pěkný rok v čilosti a ve zdraví,“ říká děkanka.
Pan Večeřa se pak ochotně rozpovídal o svém životě a nic podstatného nevynechal, ani to, jak těžké bylo po promoci na konci roku 1936 najít místo.
Reportáž Ivana Holase z návštěvy stoletého právníka ve Večerním Radiožurnálu.mp3
„Pak jsem byl v roce 1937 zaměstnán na civilním Městském soudu v Brně s honosným titulem ‚bezplatný právní praktikant‘. Pak jsem byl na vojně až do zřízení protektorátu. Pak zase jsem nemohl najít místo, tak jsem zase byl u toho soudu a zase devět měsíců jako bezplatný právní praktikant,“ vypráví Vladimír Večeřa.
Poté se stal advokátem, většinu života ale pracoval jako právník na různých úřadech. Ještě šestnáct let po dosažení důchodového věku pracoval u Vojenských lesů a statků v Lipníku nad Bečvou. Na zdraví si příliš nestěžuje a bere jen tři léky, přestože před pěti roky utrpěl komplikovanou zlomeninu kyčelního kloubu a během osmiměsíční hospitalizace zhubnul o dvacet kilo.
„Já cvičím denně 18 cviků, každý stokrát. A jinak poslouchám rádio, zprávy Radiožurnálu. Zajímají mě ještě pořád právní předpisy. Co jsem nevěděl je, že podle zákona z roku 1997 osoby, které se dožijí 100 let, tak jsem dostal takovou příjemnou zprávu – pokud ovšem ji využiji – že se mně zvyšuje důchod o dva tisíce, a už od zítřka dokonce, ne od 1. března,“ říká nejstarší absolvent Masarykovy univerzity.
Jediné, na co si Vladimír Večera kromě špatné chůze ještě postěžoval, je ztracená část zubní protézy. Omlouval se, že proto špatně mluví. Hlava ovšem i ve stovce slouží perfektně – bez problémů si vzpomněl i na středoškolskou latinu a Ovidia.
Hodinová návštěva pomalu končí a my se loučíme. Dole už čekají další gratulanti. Takže dojmy si srovnáváme ještě na ulici. Děkanka Naděžda Rozehnalová je nadšena a s trochou nadsázky soudí, že současní studenti se už tak vysokého věku budou dožívat stěží.
Doktor Vladimír Večeřa má dodnes pečlivě schovány všechny důležité dokumenty. Jen index s posledním zápisem z roku 1936 už před časem věnoval archívu Masarykovy univerzity.
