České domácnosti šetří, kde se dá. Kupují i levnější jídlo
Spotřeba českých domácností klesá. Lidé vystrašeni dluhovou krizí a růstem daně z přidané hodnoty čím dál tím víc šetří, nově dokonce i na jídle.
Paní Marcela se svým mužem a dcerou bydlí v rodinném domě na okraji Prahy. Oba dospělí jsou živnostníci, a výše jejich platu se proto odvíjí od množství práce, kterou měsíčně odvedou. I když se rodině nedaří špatně, snaží se výdaje snižovat, jak to jen jde.
„Určitě nepůjdu před Vánocemi kupovat svetry, počkám až na výprodeje. A v zásadě takhle funguji na všechno,“ říká Marcela.
I když rodině nevypadl za poslední rok žádný důležitý příjem a kromě leasingu na auto nesplácí půjčky, šetří se prakticky na všem.
„Je to od jídla přes prací, mycí prostředky. V letácích hledám, co je levnějšího.“
Společenská nejistota a strach z budoucnosti
Proč se ale na svých výdajích omezuje i rodina, která neplatí nájem, protože žije ve vlastním bytě a každoročně si dopřává dovolenou, aniž by si na ni musela půjčovat?
Vysvětlení nabízí sociolog a ředitel agentury ppm factum Jan Hermann:
„Je to způsobeno celkovou náladou ve společnosti, šířící se nejistotou z toho, co bude. Čeští lidé nevidí v politické elitě moc šancí na to, by se toto vedení země postaralo o jejich budoucnost. A k tomu patří určitá obezřetnost v utrácení.“
Jak razantní snížení ceny zákazníka přesvědčí, aby do supermarketu vyrazil, líčí paní Marcela.
„Tady mám leták, ve kterém jsem objevila, že vinná klobása je o 50 procent levnější, a vím, že od tohoto výrobce je dobrá. Tak tam pojedu a koupím to.“
Strach z drahoty v obchodech totiž podle Jana Herzmanna nemusí být vždy podložený reálným stavem peněz na bankovním kontě.
„Je to čistě psychologická záležitost, nemá to příliš racionální jádro.“
Útrata za jídlo je pro mladé až na okraji
A špatnou náladu dnes mají i mladí lidé. Čtyřiadvacetiletá studentka Marie z Prahy má sice pravidelný příjem, utrácet za jídlo si ale dovolit nemůže:
„Mám nějakou hranici danou platem. Do toho se musí vejít výdaje na telefon a nájem. Na jídlo až co zbyde.“
Koupit si za vydělané peníze třeba nový notebook nebo jinou elektroniku, to je nedostižná meta.
Utrácení za novou a lepší elektroniku si ale podle svých slov v současné době nemůže dovolit ani rodina paní Marcely. Půjčky na podobné věci odmítá.
Půjčku by si nevzala ani studentka Marie, podle sociologa Jana Herzmanna to je typický český postoj:
„Zejména střední generace pořád žije v představě, že žít na dluh je něco, co se nedělá.“
To, že se lidé staví k půjčkám mnohem obezřetněji, brzdí i spotřebitelské chování v segmentu pro Českou republiku velmi důležitém. Lidé často oddalují nákup automobilu.
Podle některých ekonomů je velmi pravděpodobné, že lidé budou v odkládání své spotřeby pokračovat i v roce 2013.
