Družstevní byty se vracejí na trh
V nabídce novostaveb se v poslední době stále častěji objevují družstevní byty. Tento způsob pořízení a financování bytu představoval za minulého režimu jednu z mála možností jak se k bydlení člověk mohl dostat. Teď se trend po letech opět vrací. Kvůli recesi na realitním trhu se byty v osobním vlastnictví prodávají stále obtížně, developeři tak hledají nové cesty prodeje.
Při pořízení nového družstevní bytu odpadá především nutnost brát si hypotéku a s tím spojená administrativa. Žadatelem o úvěr je družstvo, kterému pak družstevník byt postupně splácí.
„Člověk, který se rozhodne koupit družstevní byt, nemusí bance dokazovat příjmy. Často stačí splatit 20 až 30 % hodnoty toho bytu jako družstevní vklad, tím se stane vlastně jakýmsi akcionářem družstva, nebo družstevníkem a zbytek hodnoty splácí formou nájmu po dobu 20 až 25 let,“ říká projektový manažer developerské společnosti Trikaya Alexej Veselý.
Na družstevní byty tak dosáhnou i lidé, kteří by při žádosti o hypotéku měli problémy s prokazováním příjmů bance. Třeba podnikatelé, živnostníci nebo lidé z rozvedených manželství.
Poptávka po družstevním bydlení v poslední době rychle roste. Jak dodává Vladimír Kremel se serveru bydlite.cz, u nových bytových projektů se už zájemce může rozhodnout, jestli si zvolí osobní nebo družstevní vlastnictví:
„Obě tyto možnosti jsou k dispozici, forma družstevního vlastnictví je ještě daná tím, že by se mělo sejít minimálně patnáct lidí, kteří by měli mít zájem koupit si byt a je možné založit družstvo.“
Dovolení od domovní schůze
Zatímco v Česku se trend družstevních bytů postupně vrací, v řadě vyspělých zemí úspěšně dlouhodobě funguje.
„Přidaná hodnota je v tom, co tady u nás vlastně není. Ta družstva se zakládají tak, že mohou omezovat výběr svých členů. Třeba v New Yorku musí váš vstup do družstva schválit domovní schůze,“ říká šéf realitní kanceláře Maxima reality David Černík.
Právě to, že u družstevního bytu se lidé nestávají skutečnými majiteli nemovitosti, řadu zájemců od tohoto způsobu pořízení bydlení odrazuje. K tomu Alexej Veselý dodává:
„Nejsou sice vlastníky toho bytu, vlastníkem je družstvo, nicméně oni jsou takzvanými akcionáři, družstevníky, tím pádem oni rozhodují o majetku družstva, o správě. Můžou si nastavit půlroční valné hromady, kde si odhlasují vedení, odhlasují si investice potřebné například na nějaké opravy. Nemusí tady být obava, že by někdo manipuloval s jejich majetkem.
Mezi další nevýhody družstevního bydlení patří i to, že družstevní byt lze pronajmout jen se souhlasem družstva, stejně to platí o stavebních úpravách. Není také možné s ním ručit za úvěr.
„Družstevní bydlení je zatíženo stigmatem minulosti, díváme se na něj jako na něco vnuceného, ale časem to může mít svoji budoucnost,“ dodává David Černík.
