V libyjském Tripolisu začínají fungovat firmy a obchody
V libyjském Tripolisu se už teď častěji než střelba ozývá zvuk železných rolet, které vytahují tamní obchodníci a rozbíhají opět svůj byznys. Zásobování se zlepšilo, i když velká část velkoměsta zůstává bez vody a elektřiny.
„Otevírám po šesti měsících. Pronajímám budovy, byty, nakupuji nemovitosti a prodávám je. Půl roku jsem ale nic nedělal. Na rozběhnutí obchodů potřebuji tak měsíc. Lidé mají zájem i peníze. Banky už začaly fungovat - v tom problém není,“ říká Abdul Hamid, který před svojí firmou odklízí spoustu odpadků a omývá vodou schody a
chodník.
Kolem projíždí auto s příbuznými Abdula Hamida. Se svým otecem a bratrem se neviděl 4 měsíce, protože zbytek rodiny žije v Misurátě a ta byla 4 měsíce odříznuta válkou od okolního světa. Kaddáfího vojáci na město útočili ze všech stran a mezi Tripolisem a Misurátou nefungovalo žádné telefonické spojení.
„Můj otec býval bohatým člověkem. Vlastnil mnoho domů a bytů. V roce 1977 nás Kaddáfí obšťastnil svou Zelenou knihou a všechno znárodnil. Mám pět bratrů a čtyři sestry. Bratři se chtějí ženit, ale nemají kde bydlet. Proto teď chceme požádat nové úřady, aby nám majetek vrátily. Nechceme zpět domy, ve kterých už žijí jiní lidé. Chceme peníze,“ dodává obchodník.
Do vedlejšího obchodu dovezli zásobu jogurtů z Misuráty. Zásobování se začíná pronikavě zlepšovat. Kavárny se v Tripolisu otevřely jako jedny z prvních, protože lidé mají rádi kávu a rádi si u ní povídájí.
„Tady mají jen kávu a vodu. Interiér je velice prostě zařízený - vykachličkovaná místnost, kde se všechno ozývá, hlasitá hudba a sousedé, kteří se tu scházejí. Je tu trochu hlučno, ale to k takové pravé arabské kavárně v Tripolisu patří,“ říká zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
V podloubí na Náměstí Mučedníků hrají libyjští chlapci stolní fotbal. „I to je jeden z příznaků, že se situace v tomto městě vrací k normálu,“ dodává Martin Dorazín.
