Hongkong volil proti Pekingu

Hongkong od počátku letošního léta zažíval jeden pouliční protest za druhým. Během této doby se čím dále tím více šířilo násilí, jak ze strany policejních a armádních sil, tak postupně i ze strany studentů zabarikádovaných na univerzitách. Protože správa města loajální k režimu v Pekingu nechce ustoupit, rostlo riziko, že vše ukončí zásah srovnatelný s tím, který se odehrál v červnu 1989 na náměstí Nebeského klidu v čínském hlavním městě.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Střety v ulicích, při nichž se těžko dají počítat stoupenci jedné či druhé strany, nyní v Hongkongu přerušily místní volby. | Foto: Ng Han Guan | Zdroj: ČTK/AP

Střety v ulicích, při nichž se těžko dají počítat stoupenci jedné či druhé strany, nyní v Hongkongu přerušily místní volby, které se naštěstí neodehrály podle Stalinova pravidla, že není důležité, kdo volí, ale kdo sčítá hlasy.

Pro kandidáty podporující demokratizační snahy a oddělení městské správy od vlivu komunistického režimu se vyslovily téměř tři čtvrtiny voličů, zatímco zastánci propekingské linie utrpěli porážku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Adama Černého

To nelze vykládat jinak než jako jasné vyjádření nálad ve městě, které si podle dohody z konce minulého století mezi Pekingem a Londýnem má udržet svůj předchozí nezávislý statut v duchu hesla „jedna Čína, dva systémy“. Po volbách bývá nejdůležitější, jak vítěz dokáže se svým úspěchem naložit, v případě Hongkongu tomu však bude spíše naopak.

Podstatnější bude, jak na prohru propekingských kandidátů zareaguje vedení Komunistické strany Číny v čele s předsedou Si Ťin-pchingem, který poté, co nechal na minulém sjezdu zrušit pravidlo o omezení mandátů pouze na dvě volební období, se stal takřka neomezeným vládcem. Opakovaně dal najevo, že nehodlá trpět projevy odporu, zvláště ty, které považuje za hrozbu celistvosti Číny.

Prezidentovo dilema

Vládní politika Pekingu, jak ukázaly nyní zveřejněné dokumenty o postupu úřadů vůči muslimským Ujgurům, směřuje k tvrdší a rozsáhlé represi, což by se však v případě Hongkongu pojilo s nemalým rizikem, především narušení stability a prosperity města, které je zdrojem nemalých příjmů na místě a mnoha dalších zprostředkovaně.

Zásah represivních složek, který by v nějaké míře kopíroval rozdrcení studentského demokratizačního hnutí z roku 1989, by tyto výnosy silně ohrozil, nebo dokonce ve značné míře zničil.

Výsledek nedělních voleb úvahy o silovém zásahu značně komplikuje, protože ukázal rozsáhlou podporu obyvatelstva kandidátům hájícím výjimečný status města, kde na rozdíl od pevninské Číny například funguje nezávislá justice. Před vládcem komunistické strany Si Ťin-pchingem se rýsuje nepříjemné dilema.

Pokud sáhne k masivnímu použití síly, veřejně popře výsledek demokratických voleb, a pokud demokratizační hnutí nepotlačí, může riskovat to, co se v čínské kultuře odpouští snad nejméně, a to ztrátu tváře. Demokracie v Hongkongu v jedné zkoušce obstála, ale – obrazně řečeno – konec války je v nedohlednu.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme