Nakonec však došlo ke zlomu: vláda by mohla na platy těchto lidí uvolnit sedm až osm procent. Je to sice stále méně, než byl propad mezd, nicméně to představuje důležitý krok dopředu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Ke státním zaměstnancům vláda přistupovala jako k levné pracovní síle. Mění se to konečně?

Nejvíce postiženými lidmi jsou kuchařky, školníci, úředníci nebo pracovníci v kultuře. Za propadem stojí vysoká inflace.

Odbory v čele s Josefem Středulou vypíchly, že otevření debaty vítají. „Za období 2021 až 2023 se zahrnutím inflace 2024 je propad vysoce přes 20 procent. U těch, kteří nedostali přidáno vůbec, je to takřka 27 procent,“ dodal však Josef Středula kriticky.

Vláda nenaslouchá

Ani ostatní skupiny si nevedou dobře: regionální učitelé, sociální pracovníci a pracovnice, lidi, kteří pracují na úřadech práce, nemocniční lékaři nebo zdravotní sestry. Ty všechny trápí pokles mezd, jenže vláda jejich problémům nedokázala vůbec naslouchat.

Těžko si přitom představit, v jakých podmínkách musí žít třeba kuchařky ve školách, které z každodenní práce mají často jen něco kolem 20 tisíc korun měsíčně. A nejsou samy. I proto je tak těžké na tyto pozice shánět lidi. Pracovat za peníze, které vás neuživí, nadto pracovat tvrdě a na celý úvazek, to skutečně není cokoli lákavého.

A ještě jedna pikanterie: Při zveřejnění rozpočtu se ukázalo, že v návrhu na příští rok totiž není dost peněz na pětiprocentní navýšení u platů pro zaměstnance státní správy od ledna, jak jim ho ministři slíbili. Došlo k chybě, kterou už Stanjura stihl napravit, když se sešel s tripartitou a potvrdil, že peníze na zvýšení platů alokovat bude.

Je to ale symptomatické: Vláda bere státní zaměstnance dlouhodobě jen jako levnou pracovní sílu, které si neváží, neumí domyslet, co všechno tito lidé zajišťují a za jakých podmínek. A to i přesto, že bez jejich nasazení by už tak dost oslabený stát přestal fungovat, nebo minimálně fungoval ještě o dost hůře.

O státních zaměstnancích koluje v české společnosti mnoho mýtů, k velké části z nich dokonce přispěla sama vláda. Ta má ústy svých některých činitelů tendenci mluvit o nich téměř jako o parazitech.

Dokola slýcháme, kolik počtů míst se jak škrtne, a to bez jakékoliv analýzy možných dopadů škrtů na fungování státu. Mzdové i pracovní podmínky na řadě míst ve státní sféře mají za následek to, že nejlepší pracovníci a pracovnice odcházejí. A noví lidé nepřicházejí, nebo pokud ano, brzy vyhoří.

Jenže to jsou právě fungující instituce, co v lidech vzbuzuje větší důvěru ve stát a také v jeho demokratické fungování. Fialova vláda jakoby na to opakovaně zapomínala, nebo co hůř: vůbec jí to nedocházelo.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít