Zpočátku vláda dojíždění za prací do ciziny tolerovala. Potom se chystala pendlerství zakázat, ovšem nakonec nebyla tak tvrdá a připustila práci v cizině na tři týdny, po kterých by následovala čtrnáctidenní karanténa.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Pomáhat v pohraničí? Jenom cizincům

Další změnou bylo, že se Čech z práce v cizině mohl vrátit už za dva týdny. Poslední verzí je pravidlo, že pendler může do ciziny za prací bez omezení, pokud bude mít nejméně čtrnáct dní starý test na covid-19.

Nikdo se pendlerům nediví, že si na takové zacházení stěžují, na druhou stranu má vláda pravdu v tom, že se za hranicemi mohou nakazit. Určitě to platilo v západním pohraničí. Čtyři bavorské okresy sousedící s Českem patřily ještě před pár dny mezi deset koronavirem nejvíc postižených regionů Německa. V obdobné situaci jsou dodnes přiléhající české okresy Cheb a Domažlice.

Vláda na vlastní lidi zapomíná

Severní a jižní pohraničí podobné problémy nemělo, ovšem podle přímočaré prymulovské logiky to je zanedbatelný detail. Nejpozoruhodnější na celé historii je kompromis, který se přece jen objevil, i když z něho v Česku nikdo nadšený není. Rozhodla intervence zvenku, když se jako deus ex machina uplatnili německá kancléřka a rakouský kancléř.

Intervencemi u českého premiéra zajistili, že zdravotnická i sociální zařízení na druhé straně hranice, ovšem také stavební firmy nebo třeba masokombináty, o své české zaměstnance nepřišly. Jinými slovy, česká vláda vyslyšela volání příhraničních firem z Rakouska, Bavorska a Saska.

Člověk to přeje jim i jejich zaměstnancům, přesto je v postupu zdejší vlády něco podivného. Opatření nouzového stavu postihla zvláště příhraniční regiony, které se za 30 let naučily žít v jakési symbióze s cizinci.

V Rakousku nebo Německu se pracovalo, chodilo do supermarketů, a dokonce nakupovaly nemovitosti. U nás se využívaly služby například kadeřníků, chodilo se do hospod a na nákupy relativně levného zboží typu piva nebo paliv. Nechme stranou příbuzenské vztahy.

Převzato z Plusu

Najednou se hranice zavřely a veškerý byznys skončil. Výjimku si vybojovaly zahraniční firmy včetně těch zdravotně-sociálních, které tuzemskou pracovní sílu mohou využívat i nadále. Ovšem čeští živnostníci a obchodníci mohou na většinu svých zákazníků zapomenout. I když teď otevřou, stejně si nepomůžou.

Závěr je srozumitelný. Zdejší vláda v příhraničí pomáhá těm, kdo jsou za hranicemi, a na vlastní lidi zapomíná. Jistě, má k tomu důvody spojené s epidemií koronaviru. Jenom se člověk po konci epidemie nebude divit, že ji z ekonomického pohledu více odnesli Češi než sousedé.          

Autor je komentátor serveru Echo24   

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít