Sdílená auta prohrávají v boji s magistrátem
Pokud se na něčem shodnou dvě naprosto znesvářené skupiny, jako jsou cyklisté a motoristé, potom je to společná nenávist ke sdíleným autům. Pro první skupinu jde stále o „špinavá auta“. A pro motoristy jde o mor, který parkuje tam, kde by měl mít místo každý slušný rezident.
Zkrátka jde o něco, co by mělo zmizet ze světa. Bohužel se zdá, že podobný názor sdílí i pražský magistrát.
Než se přidáme ke společnému rozhořčení, podívejme se na fakta. Počet aut v Praze překročil 1,3 milionu. Každý rok jejich počet stoupne o mnoho desítek tisíc, za letošní rok to bylo téměř 44 tisíc vozidel.
Prakticky v hlavním městě neexistuje nikdo, kdo by neměl vůz a to včetně nemluvňat. O tom, že počet aut výrazně překračuje počet parkovacích míst, nepochybuje nikdo, kdo v neděli po návratu z víkendu hodinu krouží v čím dál větší spirále a snaží se zaparkovat. Jednotlivé městské části přiznávají přetlak, ty nejvytíženější o 20 i více procent.
Systém odstavných parkovišť
Parkování je nárokové ze zákona, městské části parkovací kartu vydat musí. Bez ohledu na počet míst, který je nutně limitován.
V tomto kontextu se zdá, že jakékoliv auto navíc situaci zhoršuje. A že to platí i pro zhruba dvě tisícovky sdílených vozů, které v současné době po Praze jezdí. Reálně ovšem platí, že většina sdílených aut je v provozu, tedy na silnici daleko častěji, než soukromé.
QR kód může přelepit každý. Jak se nenachytat podvodníky s parkováním a čím jim Praha nahrává?
Číst článek
Podle průzkumů průměrná doba vytíženosti soukromého vozu je pět procent celkového času, v případě sdílených aut se tento podíl šplhá na 40 procent. Rovněž platí, že kdyby neexistoval dostupný carsharing, tak si značná část zákazníků koupí vlastní auto. Naopak s rostoucí nabídkou sdílených vozů roste i poptávka po nich.
Důvody jsou jednoduché, jde především o relativní dostupnost v kombinaci s tím, že se člověk nemusí starat o opravy, pojištění, dálniční známky, ale ani o poplatky za parkování, případně hledat místo, kde může zaparkovat.
O tuto výhodu, zdá se, sdílená auta přijdou. Namísto podpory se pražský magistrát rozhodl sdílená auta zahrnout do systému parkování a počítá i s omezením doby, po kterou může sdílený vůz na jednom místě stát, což povede ke snížení dostupnosti vozů v okrajových částech Prahy. Tedy tam, kde to vzhledem k často mizerné veřejné dopravě dává značný smysl.
Sdílená auta by měla být standardním doplňkem dopravy. Připomeňme, že kromě té hromadné města začala ve velkém podporovat nejen sdílená kola, ale často i koloběžky, která ovšem v mnohých případech nejsou rovnocenná k využití auta.
Praze by slušel systém dopravně dostupných a zvýhodněných odstavných parkovišť nejen pro dojíždějící, ale i pro rezidenty, kteří využívají vůz především k víkendovým cestám, který by umožnil rozvoj veřejné i sdílené přepravy. Ten ale nevznikl ani po více než čtyřech dekádách od zavádění rezidenčního stání. Namísto toho v ulicích zuří boj mezi uživateli jednotlivých druhů přepravy, který politici v touze po zvolení ještě rozdmýchávají. A doplácí na to všichni.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland
Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost
Petr Šabata
Důchodová reforma? Plány jsou odvážné, realita skončí u země
Julie Hrstková
Evropa se musí připravit na celní válku
David Klimeš