Bruselské čekání na britského Godota
V pondělí na tomto místě nastavil můj kolega Jiří Hošek nemilosrdně zrcadlo výsledkům britských voleb a odhalil jejich netušené paralely s českou filmovou klasikou Sněženky a machři. Při pohledu z druhé strany kanálu La Manche ale zápletka na ostrovech spíš než komedii k popukání připomíná absurdní divadlo hodné mistra tohoto žánru Samuela Becketta.
Jeho nejslavnější hru Čekání na Godota také už někteří unijní představitelé otevřeně zmiňují, když odpovídají na otázku, kdy začnou jednání o brexitu. Mimo záznam, samozřejmě. Připomeňme jen, že příští týden uplyne rok od britského referenda, které bezprecedentně rozhodlo o tom, že Spojené království z Evropské unie vystoupí. Pak se tři čtvrtě roku čekalo, než britská vláda aktivuje známý článek 50 Lisabonské smlouvy, který dá celý proces do pohybu.
Stalo se tak na konci března, čímž začala běžet dvouletá lhůta na dojednání rozluky a nastavení nových vztahů. A pak se zase čekalo. Nejprve na evropskou sedmadvacítku, až si domluví svou vyjednávací pozici. Na unijní poměry to provedla raketově a na konci května už byla připravena na jednání. Jenomže to se pro změnu muselo počkat na Brity, kteří na začátek června vyhlásili předčasné volby.
Jejich vyvolání Brusel zaskočilo. S dalším hlasováním málokdo počítal a mnozí nad tímto riskantním krokem kroutili hlavou. Důvody, které k němu premiérku Theresu Mayovou vedly, přesto nebyly pro unijní předáky nesympatické. Pokud by si vůdkyně konzervativců zajistila silnější mandát, umožnilo by jí to doma snadněji protlačit i bolestivé kompromisy, které od Londýna zbytek unie při rozhovorech očekává. Volby, jak známo, ale přinesly pravý opak.
Mnoho vítězů, mnoho poražených
Číst článek
Po ztrátě parlamentní většiny se začaly nad vyjednávací pozicí Mayové a nad samotným začátkem jednání vznášet otazníky. Premiérové setkání je domluveno na příští pondělí, pochybnosti o tomto termínu byly ale patrné už z prvních reakcí na volební výsledek. Předseda evropských summitů Donald Tusk konstatoval, že unie neví, kdy rozhovory začnou, zato ví, kdy musí skončit, čímž upozornil, že čas neúprosně běží. Po klausovsku pak ještě varoval před tím, aby se „nejednáním" nedospělo k „nedohodě". Hlavní unijní vyjednávač Michel Barnier raději prohlásil, že jednání začnou, až na ně budou Britové připraveni.
Ti ale zatím budí dojem, že sami nevědí, na čem jsou – a jak tvrdí někteří unijní úředníci, ani co chtějí. Ministr pro brexit David Davis nejprve v pondělí ráno BBC řekl, že rozhovory odstartují v plánovaném termínu a že on osobně 19. června do Bruselu pojede. Před polednem pro Sky News ale už své vyjádření poupravil, že příští týden sice platí, pondělí to ale nejspíš nebude. Jako důvod posunutí uvedl projev královny v Dolní sněmovně. Když se i jeho termín posunul (je třeba počkat, až doschne pergamen z koziny, na kterém bude napsán), Davis už raději neříkal nic, aby do toho nevnášel ještě větší zmatek.
V Bruselu se mezitím Barnier snažil start rokovacího maratonu domluvit s Davisovým stálým tajemníkem Oliverem Robbinsem. Jednání o jednáních ale kýžený výsledek nepřineslo. Další pokus je na programu dnes. Vzhledem k tomu, že obě strany nejsou schopné se pořádně dohodnout ani na samotném začátku rozhovorů, nevěstí to pro jejich výsledek nic dobrého.
V tuto chvíli tak stále platí, že jednání začnou příští týden. Ale podobně jako v Beckettově hře chlapec hlavním hrdinům slibuje, že Godot přijde druhý den, může se už dnes stát, že někdo z Británie oznámí, že to bude až další týden. A pak další. A další. Uvidíme. Počkáme.
Prvotní hřích, který může za drahé bydlení
Petr Holub
Jak jsem se nezklamala na Křivoklátě
Kristina Roháčková
Jak dlouho vydrží Ficova chatrná koaliční většina?
Kamila Pešeková
Syřanům fandíme, tady ale žádné další nechceme
Lukáš Jelínek