Váš film se jmenuje Sex. Dá se jednoduše říct, že je to film o sexu?
Myslím, že ano, je hodně o sexu. Je o tom, jak o sexu mluvíme, jak se v souvislosti se sexem cítíme, co potřebujeme, co chceme a o čem sexuální prožitek vůbec je. Takže i když explicitní sex ve filmu není prakticky žádný, je to film o sexu a sexualitě.

Hlavními postavami Sexu jsou dva kominíci. Proč jste si vybral právě toto povolání?
Neviděl jsem moc filmů, které by kominíky zobrazovaly. To byl sám o sobě první důvod se jim věnovat. Natočil jsem dřív filmy o učitelích, právnících a o různých dalších povoláních. A tak jsem se chtěl dozvědět něco o profesích, o kterých jsem nic nevěděl. Mluvil jsem během covidu s různými lidmi a kominíci mě zaujali. I jako příklad hodně mužské profese. Navíc nám to dalo příležitost natáčet na střechách a mít skvělý výhled na Oslo, což je město, ve kterém se film odehrává.

Oba hrdinové jsou skoro padesátníci. Ale najednou znejistí ohledně své identity. Co se to s nimi děje?
Jsou to, jak by asi leckdo řekl, normální kluci. Oba jsou ženatí, mají děti a žijí docela obyčejný život. Ale každý z nich zažívá zvláštní setkání. Jeden se ve snu setkává s Davidem Bowiem a druhý v práci narazí na svůdného muže. Potkávají lidi, kteří se na ně dívají, jako by mohli být něčím mnohem víc, než dosud byli. Dostanou příležitost prozkoumat sami sebe a zamyslet se nad tím, kým jsou. A možná i nad tím, čím by ještě v životě dál chtěli být.

Jeden z nich má poprvé homosexuální sex. I když se rozhodně necítí být gayem. Přijde domů a řekne o tom své ženě. Ta je z nevěry smutná a zmatená. Ale ve filmu není žádný hněv ani hádka. Proč?
Ano, vypráví o tom své ženě, protože zažil něco úžasného, o co se s ní chce podělit. Ani ona zpočátku nevidí důvod, proč by se měla zlobit, neuvažuje o tom jako o nevěře. Ale zraní ji to a rozesmutní. Tenhle film je hodně o dialogu, o tom, jak o věcech mluvíme. Když se člověk rozčílí, tak dialog jednoduše končí. A taky mi přijde hrozně nudné vidět lidi ve filmu, jak na sebe křičí. Chtěl jsem zjistit, kam by takový rozhovor o citlivém tématu mohl vést, pokud se nám podaří nepohádat se a mluvit spolu dál.

Jedna z vašich postav ve filmu říká: „Asi se víc stydím mluvit o tom, že jsem věřící, než o tom, jakou mám sexuální identitu.“ O čem to vypovídá?
Ano, on tvrdí, že je těžší říct druhému člověku, že jsi křesťan, než že jsi gay. V určitých oblastech Norska, spíš v okolí hlavního města než na venkově, je dnes opravdu mnohem snazší mluvit o své sexualitě než o víře. Norsko je docela sekularizovaná společnost. Myslím, že většina lidí přemýšlí o víře mnohem víc soukromě než o své sexualitě.

Sex je součástí filmové trilogie Sex, Láska a Sny. Mohl byste popsat celý její koncept?
Je to příležitost a zároveň výzva pokusit se podívat na stejná témata třemi různými způsoby. Jsou to filmy s úplně různými postavami a různým dějem. Jsou velmi odlišné, ale zároveň je mezi nimi mnoho podobností. Samozřejmě by se dalo pokračovat a natočit mnoho dalších filmů o sexualitě.

Sex má v Česku premiéru na třetí svátek vánoční. Je to dobrý nápad, koukat na takový film o sexu a sexualitě zrovna na Vánoce? Je to vánoční film?
Myslím, že ano. Nevím popravdě, co děláte v Česku během Vánoc a prázdnin. Ale pokud jste třeba unaveni z náročných rodinných setkání, pokud chcete mít možnost zažít něco jiného, získat jiný náhled na lásku a sexualitu, tak myslím, že by ten film mohl být docela dobrý způsob, jak strávit závěr Vánoc.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít