Po klavírech by se v pražských ulicích mohly objevit houpací sítě či grily

Už zhruba půl roku si lidé v Praze mohou na ulici poslechnout hru na klavír, nebo si na něj i sami zahrát. Do Česka tento nápad přinesl kavárník a filantrop Ondřej Kobza. Ten uvažuje, že by podobně mohly v pražských ulicích sloužit třeba také šachové stolky, houpací sítě či grily.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Organizátor Ondřej Kobza na náměstí Míru

Organizátor Ondřej Kobza na náměstí Míru | Foto: Jakub Urban

Jak kavárník Kobza vzpomíná, k nápadu na nástroje v ulicích ho přivedla akce Zažít město jinak, kterou už několik let pořádá iniciativa Auto*Mat. Výzva, aby „prožili“ ulici jinak, přišla i do jeho podniku.

„Tak jsme z kavárny v Krymské ulici vytáhli na ulici gauč, věšák, palmu, lampu a i piano,“ popisuje Kobza. „Nějak jsme zjistili, jak to hrozbě funguje, najednou ta ulice byla zázračná,“ dodává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Z kavárníkem a filantropem Ondřejem Kobzou mluvil redaktor ČRo Ondřej Tuček

Za rok se akce zopakovala, poté se piano rozeznělo i v klubu Bajkazyl na pražské náplavce a následná návštěva Tel Avivu Ondřeje Kobzu definitivně utvrdila v tom, že klavíry by měly znít i na dalších místech v Praze.

Pražané jich v letním období měli možnost ozkoušet víc než desítku a „nákaza“ se rozšířila i do jiných měst, třeba Mladé Boleslavi, Brna, Olomouce, Pardubic či Hradce Králové.

„Mě hodně fascinoval Písek, kde hráli od rána do večera cikánští kluci, kterým mohlo být třeba od osmi do dvanácti let. Leckdy to byli velcí virtuosové a leckdy zase naopak do toho třeba rapovali,“ podotýká Kobza.

Český veřejný prostor však není na podobná gesta příliš uvyklý, a tak se ani pouličním klavírům nevyhnul vandalismus. Podle Kobzy s tím organizátoři počítali a zatím prý vandalismus nepřekročil očekávané meze, byť třeba byly některé zkušenosti nechutné.

„Na Hlaváku hned druhý den, kdy jsme přivezli křídlo, tak se tam objevilo lidské lejno rozmazané po celé klaviatuře. Nerozuměli jsme tomu, museli jsme to pak čistit,“ říká Kobza.

Ani takovéto příhody nevnímá Ondřej Kobza v důsledku jako negativní, nýbrž spíš jako příležitost ke vzniku něčeho dobrého, třeba k solidární sbírce na opravu rozbitého nástroje.

U pouličních klavírů a pianin se nadšenec Kobza nehodlá zastavit. Lidé by se prý mohli dočkat třeba veřejných šachových stolků, houpacích sítí, grilů, ohnišť nebo „poeziomatu“.

Ondřej Tuček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme