Výstava PLAY odhaluje dítě v člověku

Výstavní projekt Petra Nikla PLAY v pražské výstavní síni Mánes láme návštěvnické rekordy. Je otevřený měsíc a dnes čeká dvaceti tisícího návštěvníka. Přitom na výstavě nejsou k vidění provokativní obrazy nebo instalace, ale věci, které spíš patří na smetiště. Známý český umělec je spolu s mezinárodním týmem 40 výtvarníků proměnil v důmyslné exponáty, s nimiž si lidé mohou hrát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výstava PLAY je složena z prapodivných předmětů, s nimiž si návštěvník může hrát | Foto: Výstavní síň Mánes

„Všichni se rádi vrací. Dokonce tu byla jedna návštěvnice už popáté,“ říká k tomu s úsměvem pokladní Marcela Spáčilová, podle které na výstavu dorazí asi 800 lidí denně. Dopoledne přicházejí školáci v rámci vyučování, v poledne rodiče s malými dětmi a odpoledne převážně mladí lidé. A i když paní Spáčilová hlavně sedí u pokladny a prodává vstupenky, párkrát neodolala a šla si pohrát.

„Zkusila jsem všechny exponáty, kterých je tu padesát,“ přiznává a vzápětí dodává, co se nejvíc líbí dětem. „Jde o kulatý stůl, kde jsou trychtýře. Do nich se hází kuličky, které vypadnou někam do jámy. Spadlé kuličky děti zvednou a opět hází.“ Dětem se samozřejmě líbí také zvukové efekty. „Je to tady občas na hlavu,“ směje se.

Míříme ke kulatému stolu z překližky, z jehož středu trčí několik stříbřitých trychtýřů. Do nich děti vhazují kuličky a jásají. Podle autorky exponátu Marianny Stránské jde to Stůl chutí.

Než kulička vhozená do trychtýře důmyslnými trubicemi propadne do mísy ve stole, mám čas se porozhlédnout kolem. Na podlaze leží rozházené předměty, které patří spíš na skládku, a ze stropu na mě civí bílá papírová koule s okem. Podle Petra Nikla je to Kristalíza aneb termitiště nekonečných proměn. A to mohou návštěvníci výstavy vytvářet sami. Přitom proměnu tohoto termitiště sleduje on-line kamera ukrytá právě v oční bulvě u stropu. A i ona právě vidí starší dámu s vnučkou. Hraje si se zvonem na čištění odpadu.

„Výstava podle mě není umělecká, ale jde spíš o zkoušení nebo hraní, což se mi líbí,“ vysvětluje Jitka Laušmanová a ukazuje na popisek exponátu. Jedná se o zvonici výtvarníka Jiřího Konvrzka. „Líbí se mi tu hodně, protože nejde o normální výstavu. S vystavenými předměty můžete něco dělat, můžete se zúčastnit,“ popisuje jiná návštěvnice.

Stejně tak jedinečný je každodenní doprovodný program. V podzemní části Mánesu například teď výtvarnice Eva Vejražková modeluje z hlíny. „Líbí se mi, že děti, které sem chodí, se zajímají, jsou nadšené, že můžou něčím pohybovat. Není jim to třeba v životě umožněno víc, proto mají možnost tady,“ domnívá se.

A komu je výstava vlastně určená – dětem, nebo dospělým? „Dítěti v člověku,“ odpovídá Eva Vejražková bez zaváhání.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme