Díky hrdinům jako Ginsberg je dnes možné psát bez cenzury, říká český překladatel
„Říkalo se o něm, že je to prezident poezie. Není to nadsazené,” říká o Allenu Ginsbergovi překladatel a publicista Josef Rauvolf. Přesně dvacet let po umělcově smrti se o Ginsbergovi ví, že byl homosexuál a často experimentoval s halucinogenními látkami, což se projevuje i na jeho díle a smýšlení.
„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy,” tak zní úryvek z vpravdě kultovní básně Kvílení beatnického básníka a spisovatele Allena Ginsberga, báseň, kterou poprvé veřejně četl právě při oficiálním zrodu Beat Generation.
Ještě větší popularitu jí vynesly soudy o šíření nemravné literatury. Ve středu je to přesně dvacet let, co Allen Ginsberg, kterého jeho fanoušci považují za posledního velkého básníka, zemřel.
Poezie a masy
Pro Josefa Rauvolfa, překladatele a publicistu, který se na překlady beatníků specializuje, byl Ginsberg hlavně dobrým kamarádem. „Říkalo se o něm, že je to prezident poezie. Myslím si, že to není nadsazené. Ginsberg výrazně pozměnil to, jak byla v Americe v 50. letech poezie vnímána a psána. V podstatě ji popularizoval. Zároveň ukázal, že v poezii jde psát o věcech všedních, o problémech. Tehdy byla americká poezie hodně vznešená, vzdálená lidem. Zní to trošku blbě, ale příblížil ji masám.”
Adam Borzič, básník, překladatel a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar, považuje Ginsberga za jednoho z největších básníků 20. století. „Ta výbušná směs intimity, společenských otázek, ale taky hlubokého duchovního hledání se do mě jako čtenáře a básníka silně zapsala. To, že jsme v české poezii měli před časem vlnu angažované poezie, jsou ginsbergovské motivy. Je to stále nesmírně podstatný autor,” myslí si.
Odpor proti cenzuře
Sbírka Kvílení se za „šíření nemravné literatury” dostala až k soudu. Borzič si nedovede představit, že by k takové situaci došlo dnes. „Právě díky Ginsbergovi se to neděje. On je jeden z průkopníků, který prosadil určitou odvahu výrazu, včetně explicitní erotické dynamiky. I díky takovým hrdinům odporu proti cenzuře je dnes v demokratickém světě možné psát a tvořit svobodně,” říká.
Rauvolf s Borzičem souhlasí, byl to podle něj přelomový rozsudek. „Čistému vše čisté. Osvícený soudce zároveň říkal, že báseň, která má určité sociologické hodnoty, nelze nikdy považovat za něco pobuřujícího, byť používá ne zrovna salonní jazyk. Já si dovedu představit, že by byla poezie zakazována. Vím, že zakazovat jde vše, když na to dojde.”
Dokud bude citlivost
Do Prahy jezdil americký básník podle Rauvolfa rád. „Vždycky, když dělal turné, chtěl, aby byl v Praze. Na Prahu vzpomínal, psal o ní v několika svých básních. Díky překladům Jana Zábrany u nás jeho poezie vycházela už ve druhé polovině 60. let, to v komunistické zemi nebylo obvyklé. Překlad Kvílení do češtiny byl hotový daleko dřív než překlad do francouzštiny,” říká Rauvolf.
Oslovuje Ginsbergova poezie dnešní mladé čtenáře? „Věřím, že ano. Je to ten typ básníka, který může spoustu mladých básníků a básnířek iniciovat na cestu poezie. Dokud budou mít lidé citlivost a vnímavost, tak se jich takto velká poezie musí dotknout,” odpovídá Borzič.
