Dobrovolné pomoci seniorům se v Havlíčkově Brodě věnují nejen studenti, ale i sami důchodci
Dobrovolníci na Havlíčkobrodsku vlévají energii do žil nejen svým svěřencům, ale i sobě. Babičky a dědečkové se místo pletení a vysedávání u televize vydávají se svými klienty na procházky, mluví s nimi o politice a jezdí za nimi na kole.
Sedmdesátiletá Marie Votavová se dobrovolničení věnuje deset let. Svou energií a optimismem vlévá sílu do žil hned několika seniorům. Její jmenovkyni, také Marii, je 84 let. Obě svorně tvrdí, že mají stejnou krevní skupinu.
„Ahoj, vítám tě. Dneska si usmažíme řízek a bramboráky. Žijeme si na vysoké noze,“ směje se jedna ze seniorek. Čas tráví se svou kamarádkou buď na procházkách, nebo čtením Katolického týdeníku.
Často spolu také poslouchají Český rozhlas. „Já žiji tím, co se kde na světě děje. Pro mě je základ Bůh a pak politika. Kdybych ještě mohla chodit, tak jdu kandidovat do parlamentu,“ prozrazuje Marie, která doslova srší energií.
Se svou opatrovnicí se shodují, že si rozumějí. Však už se vídají deset let. Svůj věk si čtyřiaosmdesátiletá seniorka vůbec nepřipouští. Vstává ve čtyři hodiny ráno.
„Celou hodinu cvičím, hlavně ruce, protože na nohy už není spoleh. Já je cítím, podívejte, jak s nimi cvičím. Jsou ale hrozně těžké, viď, Maru. Vždyť ty to víš, když mi je dáváš nahoru.“
Dobrovolnice přikyvuje hlavou, ale seniorka už mluví o tom, jak se těší na olympiádu. „Tady paní Votavová, to je sportovní typ. Ty jsi zázrak přírody. Dneska si tu na kole, že?"
Obě společnice se potkaly při dálkovém studiu. „Pak jsme se padesát let neviděly, koukaly jsme se na sebe a já říkala, že jsme se někde viděly."
Marie Votavová se do práce dobrovolnice pustila kvůli smysluplnému využití volného času: „Žiji na vesnici v Horní Krupý, mám tam jen slepičky a nějaké hospodářství. Zkrátka mě baví být v pohybu,“ dodává dobrovolnice, která za svou činnost už několikrát získala ocenění Křesadlo.
