Rwanda se dívá dopředu. I 20 let po genocidě se ale rány hojí pomalu
Před 20 lety začala genocida ve Rwandě. Propukla den po tom, co 6. dubna 1994 povstalci sestřelili letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi. Oba zemřeli a začal masakr menšinových Tutsiů. Ozbrojenci z etnika Hutuů jich během pouhých sto dní povraždili nejméně 800 tisíc. Dnes se ale tato africká země snaží hledět do budoucnosti.
„Lidé se v kostele zamkli, oni však použili granát a dveře vyhodili do vzduchu. Pak rozpoutali masakr,“ vzpomíná Leon, kterému před 20 lety bylo pouhých jedenáct.
Zběsilé vraždění, kdy se mačet chopili i jejich sousedé a mnohdy ještě také nedávní přátelé, přežil jako jeden z mála obyvatel obce Nyamata.
„Mnoho ze zraněných Tutsiů dobíjeli mačetami, pomalu je zabíjeli. Pak vtrhli i do jiných kostelů, kde se schovávalo přes 11 tisíc lidí. Během jednoho jediného dne z nich povraždili 10 800,“ vypráví Leon.
V bývalém chrámu Páně, dnes památníku genocidy, vraždění dodnes připomínají zbytky oblečení, které tehdy měli lidé na sobě.
Zvenku sem ale doléhá smích dětí hrajících si v protější škole. Obyvatelé této více než desetimilionové země se snaží dívat do budoucnosti, ale nezapomínají.
„V roce 2006 mi jeden z pachatelů konečně ukázal masový hrob, kam hodili tělo mé matky a mých dvou sourozenců. Konečně jsem je mohl alespoň důstojně pohřbít,“ říká dnes 39letý muž z obce Murambi, kde během jediného týdne Hutuové pozabíjeli 50 tisíc Tutsiů.
Dnes už se nad okolními kopci rozléhá jen přirozený pláč dětí, který nemá nic společného s násilnostmi. A nad bývalými ubytovnami místní střední školy, nyní také jednoho z památníků, se tento pláč i zpěv ptáků mísí s němými výkřiky mrtvých, jejichž vápnem posypaná těla zůstávají svědkem stále těžko uvěřitelných událostí.
Nejistá budoucnost
Ani 20 let po největší genocidě od holocaustu nejsou staré rány zcela zahojeny a mnoho většinových Hutuů nelibě nese i skutečnost, že důležité vládní posty zastávají Tutsiové.
Vše sice pevně v rukou stále drží autoritářský režim prezidenta Kagameho, obavy z toho, co se může stát po jeho smrti, ale ve Rwandě přetrvávají. Přesto na otázku, jak vidí další vývoj v zemi, každý odpoví stejně.
„Jsme pouze Rwanďané, nezajímá nás, zda patříme k etniku Tutsiů, nebu Hutuů. Musíme společně vybudovat naší zemi a nevracet se do minulosti, důležitá je pro nás jen budoucnost,“ říká Leon.
Podobně jako ostatní je patřičně hrdý i na to, že Rwandě se dnes také přezdívá Švýcarsko Afriky, hlavně díky všudypřítomné čistotě. Vyléčit duši však bude trvat ještě hodně dlouho.
Tragické události ve Rwandě zná svět i díky filmu Hotel Rwanda. Hlavním hrdinou snímku je manažer hotelu Paul Rusesabagina, který zachránil 1268 Tutsiů i umírněných Hutuů.
