Rwanda se dívá dopředu. I 20 let po genocidě se ale rány hojí pomalu

Před 20 lety začala genocida ve Rwandě. Propukla den po tom, co 6. dubna 1994 povstalci sestřelili letadlo s prezidenty Rwandy a Burundi. Oba zemřeli a začal masakr menšinových Tutsiů. Ozbrojenci z etnika Hutuů jich během pouhých sto dní povraždili nejméně 800 tisíc. Dnes se ale tato africká země snaží hledět do budoucnosti.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Památník rwandské genocidy v bývalé škole v Murambi | Foto: Robert Mikoláš

„Lidé se v kostele zamkli, oni však použili granát a dveře vyhodili do vzduchu. Pak rozpoutali masakr,“ vzpomíná Leon, kterému před 20 lety bylo pouhých jedenáct.

Zběsilé vraždění, kdy se mačet chopili i jejich sousedé a mnohdy ještě také nedávní přátelé, přežil jako jeden z mála obyvatel obce Nyamata.

„Mnoho ze zraněných Tutsiů dobíjeli mačetami, pomalu je zabíjeli. Pak vtrhli i do jiných kostelů, kde se schovávalo přes 11 tisíc lidí. Během jednoho jediného dne z nich povraždili 10 800,“ vypráví Leon.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ve rwandském Kigali zaznamenal vzpomínky obyvatel na genocidu Robert Mikoláš

V bývalém chrámu Páně, dnes památníku genocidy, vraždění dodnes připomínají zbytky oblečení, které tehdy měli lidé na sobě.

Zvenku sem ale doléhá smích dětí hrajících si v protější škole. Obyvatelé této více než desetimilionové země se snaží dívat do budoucnosti, ale nezapomínají.

„V roce 2006 mi jeden z pachatelů konečně ukázal masový hrob, kam hodili tělo mé matky a mých dvou sourozenců. Konečně jsem je mohl alespoň důstojně pohřbít,“ říká dnes 39letý muž z obce Murambi, kde během jediného týdne Hutuové pozabíjeli 50 tisíc Tutsiů.

Dnes už se nad okolními kopci rozléhá jen přirozený pláč dětí, který nemá nic společného s násilnostmi. A nad bývalými ubytovnami místní střední školy, nyní také jednoho z památníků, se tento pláč i zpěv ptáků mísí s němými výkřiky mrtvých, jejichž vápnem posypaná těla zůstávají svědkem stále těžko uvěřitelných událostí.

Nejistá budoucnost

Ani 20 let po největší genocidě od holocaustu nejsou staré rány zcela zahojeny a mnoho většinových Hutuů nelibě nese i skutečnost, že důležité vládní posty zastávají Tutsiové.

Vše sice pevně v rukou stále drží autoritářský režim prezidenta Kagameho, obavy z toho, co se může stát po jeho smrti, ale ve Rwandě přetrvávají. Přesto na otázku, jak vidí další vývoj v zemi, každý odpoví stejně.

Děti ve Rwandě, památník genocidy v Ntaramě | Foto: Robert Mikoláš

„Jsme pouze Rwanďané, nezajímá nás, zda patříme k etniku Tutsiů, nebu Hutuů. Musíme společně vybudovat naší zemi a nevracet se do minulosti, důležitá je pro nás jen budoucnost,“ říká Leon.

Podobně jako ostatní je patřičně hrdý i na to, že Rwandě se dnes také přezdívá Švýcarsko Afriky, hlavně díky všudypřítomné čistotě. Vyléčit duši však bude trvat ještě hodně dlouho.

Tragické události ve Rwandě zná svět i díky filmu Hotel Rwanda. Hlavním hrdinou snímku je manažer hotelu Paul Rusesabagina, který zachránil 1268 Tutsiů i umírněných Hutuů.

Genocida ve Rwandě v roce 1994 - ilustrační mapka se základními údaji | Foto: ČTK

Robert Mikoláš, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme